10 000 př. n. l. (10,000 B.C.)

Známý megaloman německého původu Roland Emmerich se od devastování amerických symbolů přenesl do pravěku, takže ve filmu neuvidíte ani jednu třepetající se americkou vlajku (!!!). Místo toho uvidíte vesměs mladé a do kožešiny oděné lidi, co nahánějí stáda mamutů poctivě složených z jedniček a nul. Digitální kouzelníci na pár menších zaváhání nezklamali, takže Emmerichův film má opět špičkové efekty. Ty ovšem nemusí jít ruku v ruce s dobrým a zábavným filmem. Stačí zmínit jeden jeho starší film – efektní, ale nudnou Godzillu. Obávám se, že 10 000 př. n. l. dopadlo stejně, ne-li hůř.

Emmerichova exkurze do pravěku začíná v malé lovecké osadě. Mladý lovec Delah (Cliff Curtis) už odmalička miluje krásnou Evolet (Camilla Belle). Tu unesou „čtyřnozí démoni“ (no tak ještě neznali koně, no), kteří si zotročí i pár Delahových kámošů. Delah je však tvrdohlavý, a tak se za doprovodu dvou bojovníků a jednoho nedochůdčete vydává pronásledovat únosce. Nakonec se dostanou až do Egypta, kde pod nedostavěnými pyramidami svedou souboj otroci vedení právě Delahem a jejich páni. Ve filmu je příběhu asi tak na půl hodiny. Celková délka je však ještě o hodinu a dvacet minut delší. Co tedy vyplnilo zbytek? Scény, které nerozvíjejí děj, naopak mu kopají hrob za velké pomoci Emmericha-scénáristy a Emmericha-režiséra. Ten si to napsal, natočil a slízne si za to i pohrdání od kritiků.

Po vleklém a nudném začátku se přeci jen něco začne dít a film se dokonce začne blížit průměru, kterého však zásluhou scénáristicky nezvládnutého konce nedosáhne. Co hůř, každou chvíli na vás bafnou s nějakým proroctvím. To asi mělo dodat filmu „look“ tajemna, ten se však nedostavil a společně s ním chyběla řada dalších věcí. Třeba pořádný příběh. Naopak bez některých věcích bych se obešel. Šavlozubý tygr byl sice fajn, ale naprosto k ničemu, a to se na plátně ani moc neohřeje. Až jsem očekával, kdy začne mluvit a ukáže se, že je to pohádka o tom, jak lovec pomůže šelmě a ta ho za to nezabije.

O historické přesnosti filmu snad ani mluvit nemusím. Hollywoodští „umělci“ si většinou s historií hlavu nelámou a posílají na nás digitální potvory, které od sebe ve skutečnosti dělily desítky až stovky let. A Roland Emmerich není výjimkou, stačí zmínit mamuty pomáhající stavět egyptské pyramidy a bude vám jasné, že každý učitel dějepisu prchne z kina se zježenými chlupy i tam, kde by to nemělo být možné.

Pokud chodíte do kina vypnout a dokážete se přehoupnout přes nahlouplý příběh s kupou historických nepřesností, budete se možná občas dobře bavit. Pokud se do kina chodíte vyspat, zařadí se 10 000 př. n. l. mezi vaši „Top 10“. Nebo můžete za ty prachy sedět v kině, nadávat na špatný příběh a nakonec zcela znechuceně odcházet k televizní repríze Cesty do pravěku. Absenci logiky jsem jakžtakž překousl, ale co ten příběh? Přeci jen očekávám od filmu víc než dobré efekty. Dnes již žijeme v době, kde jsou podařené efekty povinností, nikoliv výsadou.

Třicet procent efektů, po pěti procentech pro dějepis a příběh, z šedesáti procent klišé = stoprocentní hollywoodská blbost korunovaná koncem, za který by se styděl i režisér latinsko-americké telenovely.