Galaxie Team
GALAXIE
Alexandra, pondělí 21.4.2014, 4:48:42
2.9.2009
Slavnosti Ostravaru 2009, 29.8. 2009, Ostrava

Slavnosti Ostravaru 2009, 29.8. 2009, Ostrava

Co přinesl 11. ročník slavností oblíbeného ostravského piva?
 

Poslední prázdninová sobota patřila pivovaru Ostravar, který návštěvníkům poskytl zážitek v podobě koncertů šesti populárních českých i slovenských kapel. V samotném areálu nebyla nouze o stánky s pivem zmíněné značky, ale také o spoustu lidí různých stylů a věků. Převažovaly rodiny s dětmi či jen starší manželské páry, všichni samozřejmým s kelímkem piva v ruce. Omladina nezastupovala příliš velkou část davu, ale vždy dokázala rozproudit a nabít dav.

Jako první se představila kapela Divokej Bill. Přestože bylo teprve půl druhé odpoledne a obloha se chystala znepříjemnit jejich fanouškům každou chvíli, postávaly před pódiem stovky lidí. Všichni si chtěli poslechnout pohodovou rockovou muziku oživenou akordeonem a houslemi a zazpívat si všeobecně známé songy. Kotel přímo pod pódiem zřejmě ještě nebyl dost nasáklý atmosférou, jelikož aktivně skákajících či pogujících lidí bylo velmi málo. Nikdo však z vystoupení nemohl být zklamaný, protože zazněly všechny známé songy (například „Pocit“, „Bill“, „Plakala“, „Rozárka“, „Dávno“), ale také několik kousků z nové desky, kterou momentálně připravují. Těm nechyběl jejich tradiční náboj a skvěle se na ně pařilo. Billové jsou parta, kterou člověk rád vidí, protože si koncertování opravdu užívají a dávají to najevo svými úsměvy, nasazením a také četnými hudebními vtípky, kterými oživují svou show. Hodina v příjemné atmosféře uběhla jako voda, nad hlavami se vznášel nafouknutý kondom a nikdo nechtěl věřit, že jejich čas už vypršel. Naštěstí byly pořadatelé velkorysí a ohledně přídavků neměli žádný problém, a proto si všichni pořádně zařvali u písně „Alkohol“. Celý dav se vlnil a vyřvával heslo alkohol, či Ostravar.

Po příjemném openingu přišlo na řadu ska a přední část se plnila mladými nadšenci. Následující hodina měla patřit skupině Polemic ze Slovenska, která nebyla u našinců příliš známá. Z davu jen šlo zaslechnout, že je to podobné jako našich Sto zvířat, kteří se představili po nich, akorát slovensky. Přestože songy úplně neznali, dokázali si na ně perfektně zablbnout a nejen zpěvák se za to odvděčoval úsměvem. Hodně povedená věc byla také jejich předělávka hitu „Crying“ od Aerosmith, kterou spolu s poslanou energií davu věnovali Stevovi Tylerovi. Lidi se okamžitě chytli a znělo to sakra dobře. Skvělý orgasmus rytmů nastal také při skladbě „Slunce v sieti“, kdy nás upozorňovali „Naučíme vás taký nový tanec, je veľmi jednoduchý, počkajte, také dlhé intro a JUMP!“. Na tento povel se celý dav rozskákal a skončil až na konci písničky. Skákalo se zároveň s dechovou sekcí, skákalo se skoro pořád. Ani déšť tomu nevadil a nikoho neodradil – kdo mohl dal si kapuci a jel dál. Dál jel i program, takže si Slováci vyměnili místo s českými zástupci toho stylu.

Sto zvířat aneb velká banda v černém s bílou podprsenkou na mikrofonu si s sebou přivezla album Postelový scény, které vyšlo letos na jaře. Nechyběly však šlágry, na které se opět parádně tancovalo – „Ty vole na základní škole“, „Alice se dala na pití“, „Nikdy nic nebylo“ a další. Zpěvačka Jana Jelínková se svým podmanivým hlasem nikdy nezaváhala a skvěle vše odzpívala a užívala si přízeň davu. Tu si užíval i Honza Kalina, který u bubnů všelijak blbnul. Ať už byl v červené kašpárkovské čepici, či valil nějaké vtipy, dělal to dobře. Koncert proběhl bez tak úžasné oboustranné energie, jako lítala při Polemic, ale přesto byl stylový. Byl zvířecí, mravný, usměvný i vážný a hlavně super!

Po proskákaných hodinách přišla na scénu nejpopulárnější skupina z Valašského Meziříčí Mňága a Žďorp. Že je ValMez blízko Ostravy bylo jasné už tehdy, když se Petr Fiala objevil na pódiu. Všichni mu hltali každé slovo a pobrukovali si každý song. Koneckonců se není čemu divit, Mňága je na hudebním poli už přes 20 let a nemá se za co stydět. Provedení evergreenů typu „Nejlíp jim bylo“, „Hodinový hotel“, „Měsíc“, „Matahari“ bylo skvělé a všichni si ho užívali. Jediné, co působilo znepokojivě, bylo sálodlouhé sólo kytaristy Martina Knora a poté i bubeníka Pavla Koudelky, kteří se chtěli také nějak předvést. Na můj vkus na takovou kapelu moc dlouhé a obyčejné. Ale výsledný dojem tím zkazit nedokázali, protože jejich brilantní texty („Hledal jsem svou čakru mezi paletama v Makru“,/em>) byly opravdu pastvou pro nejedny ouška. 

Když se kolem sedmé pomalu začínalo stmívat, nastalo v davu opravdové peklo. Byl totiž čas na Vypsanou fiXu. Lidé se rvali dopředu, aby si ukořistili to nejlepší místo a byli při tom opravdu bezohlední. Zatímco každý vystrkoval lokty a pošlapával okolí, aby měl alespoň svůj osobní prostor na stání, Márdi a jeho parta si chystali nástroje. Masakr začal už tehdy, když v rámci ladění spustili nějaké tóny. Masa lidí se zatím ještě bez poga pohnula a nespadnout bylo najednou nadlidským úkolem. Na Márdio otázku „U nás dobrý, tak co u vás?“ bylo proto možné zaslechnout spoustu nelichotivých vulgárních slov. V hlavách lidí v kotli se musela nést myšlenka „Zastav se a nepřežiješ“, protože to celé bylo doslova o hubu. Valily se všelijaké kytarové riffy a dav se také valil. Sem tam, sem tam,… pogo, vole! Jakoby se najednou všichni něčím nadopovali – řvalo se a skákalo o dvěstě šest. Márdi, Peters a Mejla se tomu ani nedivili – na takový pop punk, který předvádí, to ani jinak nejde. Zahráli jejich tradiční set, ve kterém už sice schází populární skákací píseň „1982“, nezaměnitelný drive ovšem nechyběl. Je také více zaměřen na desku Fenomén, tudíž nechybí (díky bohu) i několik pomalejších songů („Emigrant“, „Antidepresivní rybička“), které rozbouřený dav přivítal s nadšením. Věrní fanoušci skvěle reagovali i na nový singl „Holka s lebkou“ z alba Klenot, které FiXe vyjde už 9. září. Největší a nejdelší pařbu poskytl nesmrtelný „marihuanový“ hit „San Piego“, dle ohlasů si ho užila jak kapela, tak fanoušci. Být koncert o malou chvíli déle, padla by většina fanoušků vysílením. Byl to opravdu upocený a uskákaný dotek s lidma, který opravdu stál za to. Na takové brutální kotle a výkony se nezapomíná.

Po Vypsané fiXe přišla na řadu hvězda večera – Horkýže Slíže, které jsem si nechala ujít. Mé nohy a hlasivky už by asi nevydržely pobyt v davu, tak jsem se spokojila s horší zvukovou kvalitou způsobenou posezením na schodech za zdí. Přesto je zřejmé podle počtu lidí, kteří zaplnili každý kout od pódia po konec areálu, že se jednalo o další skvělý koncert.

Co říci závěrem? Byla to opravdu skvěle strávená sobota se skvělými kapelami, které dokázali rozproudit a člověk se mohl příjemně uvolnit. Na to, že se jednalo „pouze“ o slavnosti pivovaru a ne nějaký festival velkého jména, musím smeknout před všemi pořadateli a organizátory. Sice mě překvapila jejich netečnost k „zakázaným“ věcem jako vždy bývají deštníky, zbraně, vlastní alkohol a podobně, ale to byla jen taková drobnost, která se stejně ve výsledku stala výhodou. Nazvučení bylo výborné – nikdy jsem nezaregistrovala nějaký výrazný nedostatek. Dalším plusem byl časový harmonogram, který dodržovali téměř na minutu. Moderátor neměl žádné zdlouhavé řeči, vždy publikum burcoval a dovolil všechny přídavky. Opravdu tu platilo, za málo peněz hodně muziky, takže spokojenost a na viděnou příští rok!

Za poskytnutí videa děkuji uživateli vitezslavkostal.

pošli na vybrali.sme.sk Add to Google Přidej na Seznam

Slavnosti Ostravaru 2009, 29.8. 2009, Ostrava (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2014 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132