Austrálie (Australia)

Britská aristokratka lady Ashley žije v manželství bez lásky uvězněná na svém venkovském sídle kdesi v Británii. Nahlodaná nedůvěrou ve věrnost svého manžela se za ním vydává do daleké Austrálie, aby jej přinutila k prodeji rozsáhlých pozemků nesoucích jméno Faraway Downs. Místo, které je na první pohled suché jak troud, ale na ten druhý okouzluje lidskou duši svou nespoutanou živelností. V australském přístavu na ni už čeká Drover (v českých titulcích je toto slovo přeloženo jako Honák. Pozn. redakce.), který ji má dopravit přes nebezpečné pastviny až na ranč. Tam se však lady Ashley dozvídá o smrti svého manžela. Po prvotních rozpacích ji toto místo okouzlí a rozhodne se dokončit to, co její manžel začal – dopravit patnáctisethla­vé stádo dobytka napříč nehostinnou Austrálií až do Darwinu. A osud, tentokrát má podobu zlotřilého konkurenčního statkáře, jim rozhodně nebude přát.

Nelze se ubránit srovnání s Luhrmannovým předešlým snímkem, kterým bylo vynikající Moulin Rouge, neboť Austrálie je jeho prvním filmem od doby, co se v kabaretu zatáhla rudá opona a příběh jednoho nešťastně zamilovaného chlapce skončil v slzách. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Naštěstí důraz na výtvarnou stylizaci každého záběru přetrval. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. To vše zabalené v poněkud uspěchaném sestřihu, který nezamaskuje fakt, že byla Austrálie dodělávaná na poslední chvíli.

Baz Luhrmann je malířem hrajícím si s filmovým plátnem, který klade velký důraz na celkové vykreslení jednotlivých scén, ale sem tam mu uniká celek jako takový, proto se sice na Austrálii moc hezky kouká, ale v určitých chvílích jí chybí duše. Nemluvě o viditelných chybičkách v samotné stylizaci. V první polovině perfektně vyvažuje břitkost, vtip a romantické jiskření mezi hlavními postavami. To se však s přibývající stopáží postupně vytrácí a spěje do velkolepého finále, na jehož konci by nemělo zůstat ani jedno oko suché. Problém ale tkví v několikrát natahovaném závěru a v pár zbytečných momentech odehrávajících se před náletem japonského letectva. Ty natahují už tak notně dlouhý příběh a působí zmatečně, přičemž samotný nálet je zde vyobrazen jen krátce a nelze tedy očekávat druhý Pearl Harbor. Přeci jenom Baz Luhrmann není Michael Bay a nikdo mu to nemůže mít za zlé.

S romantickou linkou se navíc umě proplétají i problémy soudobé společnosti a témata, která se vyřešila až v nedávných letech, jako například vztah přistěhovalců k původnímu domorodému obyvatelstvu a povrchnost soudobé společnosti opovrhující kde kým. Pokud bych měl Austrálii přirovnat k nějakému filmu, paradoxně by jím nebyla Casablanca, k níž ji přirovnávají samotní tvůrci, ale byly by to spíše Vzpomínky na Afriku. Ale jen díky podobné snaze umístit vzkvétající lásku do reálií divoké přírody. Potěší milý odkaz na Čaroděje ze země Oz, který se příběhem táhne jako jakýsi leitmotiv, buď v podobě tklivé melodie, kterou si broukají hlavní hrdinové nebo přímo samotnými ukázkami z filmu.

Nicole Kidman v roli britské aristokratky Lady Ashley roztomile přehrává, ale díky této povýšenecké afektovanosti je na její postavě nejlépe vidět emocionální vývoj. Avšak tím, kdo si film ukradl pro sebe, je Hugh Jackman, na nějž se divák těší i v momentech, kdy není na plátně. Jeho honák Drover tak skvěle doplňuje dravou Lady Ashley a románek mezi nimi je prakticky nevyhnutelný. A oba umí navíc pěkně práskat bičem. Někdo může namítat, že dobro a zlo je v Austrálii vykresleno hodně plakátově či černobíle a žádné odstíny šedi v lidských charakterech nenajdete, ale to vše patří k tónu vyprávění a Bazově vnímání filmového světa. Zlo je zde ztělesněno Davidem Wenhamem ne nepodobnému Vévodovi z Moulin Rouge, který si roli zlotřilého Neila Fletchera vyloženě užívá.

Soutěž s filmem Stmívání – logo č. 6

Gratulujeme, právě jste nalezl/a logo k soutěži s filmem Stmívání s pořadovým číslem 6. Aby vám jeho nález k něčemu byl, nezapomeňte na něj kliknout (při této akci musíte být přihlášen/a).

Více informací o této soutěži naleznete zde.

Před sedmi lety se Bazovi podařilo resuscitovat muzikálový žánr a nyní to zkouší s formátem velké hollywoodské romance. Doufám, že na jeho další počin nebudeme muset čekat deset let. Austrálie zřejmě nebude oceňovaným snímkem a pokud ano, pak především ve výtvarných kategoriích, podobně jako tomu bylo u Moulin Rouge. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem, je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. Kdyby měla premiéru v jiném měsíci než prosinci, možná bych byl nekompromisní a srazil bych pár procent dolů, ale po opravdu špatné podzimní sezóně je to velkofilm se srdcem na dlani.