Galaxie Team
GALAXIE
Josef, úterý 19.3.2024, 9:07:58
5.10.2008
Bloc Party: Intimacy

Bloc Party: Intimacy

S Bloc Party jsme vás už (snad dostatečně) seznámili, teď je čas na kritické zhodnocení jedné z nejočekávanějších desek roku 2008 – Intimacy.
 

Je to teprve rok od Weekend In The City. Diskuze okolo něj sotva doznívají a přesto Kele Okereke a spol. ohlašují nový úder. Intimacy. Bloc Party jsou ti, co si to mohou dovolit, aniž by se někdo musel bát, že těch pár měsíců je na přípravu alba málo. Jsou kapely, které se s deskou patlají několik let a výsledek je stejně pochybný. A pak jsou kapely, které vydávají srovnatelně kvalitní desky téměř každý rok. Jak to dělají? Inu, někdo má a někdo nemá. Je na čase, aby si pochybovači začali zvykat, že Bloc Party jsou dnes ti, na které slunce svítí. Opravdu dobrých mladých kytarovek se dá totiž v současné Británii najít možná tolik jako prstů na jedné ruce.

V poslední době hudební průmysl ovládla elektronika a Bloc Party by (se svým postavením) museli být ignoranti, aby ji taky nepřizvali mezi sebe. Náznak přišel už s Weekend In The City, naplno se však chlapci naučili zacházet se syntezátory až při jednom jamování ve zkušebně, ze kterého vyšel taneční hit „Flux“ – bizarnost sama. A co teprve „Mercury“ – letní ochutnávka z tehdy ještě připravované desky – zdánlivě neskousnutelná electro nálož. Nejdřív to vypadalo, že po jejím vydání se jí budeme muset sytit dalších několik měsíců, než kapela přijde s novou dávkou minimálně deseti dalších novot. Ale za prvé „Mercury“ tak vysokou trvanlivost nemá a za druhé sami Bloc Party všechno stihli dřív, než sami čekali. A Intimacy tak byla na světě (tedy vlastně na netu – formou placeného downloadu) o půl roku dříve. Navíc na rozbíjení prasátek, škemrání u rodičů, popřípadě rychlého založení internetového bankovnictví měli fanoušci jen tři dny.

Teď už ale k desce samotné. První poslech stačí na zběžné porovnání s předchozími počiny a poznatek, že „Mercury“ byl sice trhák jako samostatný singl, na albu je ale nemilosrdně zavalen mnohem silnějšími, zajímavějšími a – jak už jsem řekla – trvanlivějšími songy (viz „Talons“ – jinak taky druhý singl, který najdete až na fyzické verzi alba). Co se týká porovnání, zjistíte, že Intimacy zní jako drzé dítě zplozené rodiči jménem Silent Alarm (otec) a Weekend In The City (matka). Geny obou se tam rozhodně nezapřou, ale jak to tak bývá, dítě občas rodiče i kopíruje (za domácí úkol porovnejte beaty „The Prayer“ z WITC a „Zephyrus“, a že je skvělá melancholická zavíračka „Ion Square“ jakousi směsicí „I Still Remember“ a „So Here We Are“ je taky více než zřejmé). Ale to všechno Intimacy odpustíte, protože je i přesto něčím novým, něčím skvělým, má co nabídnout, máte se z ní co naučit a číst se v ní dá jako v učebnici. A že je Kele jakýmsi protipólem zlobivého strýčka Peta Dohertyho, to už víte, a proto ho máte tak rádi. Tam, kde Dohertyho poezii nechápete, tu Keleho nasajete a za chvíli se s ní natolik ztotožníte, že byste se pod ni nejradši podepsali sami („You used to close your eyes when we kissed goodbye / You didn’t want to see me draped in sadness / And now there’s nothing here, now there’s nothing here at all” – “Trojan Horse”).

Deska sice začíná slovy „I want to declare a war“ (song „Ares“), ale nemusíte se bát, že posloucháte Keleho audiodeníček plný naštvanosti (i když by na to měl rozhodně právo). Naopak. V hudbě sice kapela opět přitvrdila, Russell Lissack dostal více prostoru se projevit, ale texty mají do ostrosti Weekend In The City daleko. A pak – opakovaný vtip není vtipem, takže je to nakonec dobře. Příznačný název Intimacy napovídá, že jde tentokrát o Keleho intimní zpovědi – zpět jsou témata láska, zklamání, deprese, samota a podobně, takže si tentokrát možná i popláčete.

Říká se, že třetí deskou kapela potvrdí své postavení. Zde se může bez výčitek svědomí říct, že je úkol splněn na jedničku a snad se dá i předvídat, že se za Bloc Party budeme za několik let ohlížet jako za jedním z mála ojedinělých úkazů v přesyceném světě 00s.

Kapela Bloc Party
Album Intimacy
Sestava Kele Okereke (zpěv, kytara), Russell Lissack (kytara), Gordon Moakes (baskytara), Matt Tong (bicí)
Žánr Indie Rock
Skladby Ares, Mercury, Halo, Biko, Trojan Horse, Signs, One Month Off, Zephyrus, Talons, Better Than Heaven, Ion Square
Celkový čas 47:55
Hodnocení 90 %

Foto: MySpace profil kapely, mtv.com


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Bloc Party: Intimacy (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 5 + 2 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132