Datum svádělo k očekávání parného letního dne, místo něj však bylo servírováno protivné sychravé počasí s vytrvalým deštěm, které provázelo Bratislavu už od brzkých ranních hodin. Obrovské množství nadávek a modliteb fanoušků nakonec oblohu donutilo, aby se pár chvil před ohlášeným začátkem koncertu zdánlivě umoudřila. Nezvykle pestrobarevně odění fanoušci Depeche Mode se ihned začali objevovat v ulicích a mířili na stadion, kde už dávno čekali ti nejvěrnější, kteří jsou ochotní pro svou kapelu obětovat nejeden mokrý kus oblečení. Byl to opravdu zajímavý pohled, jak se armáda černě oděných fanoušků díky dešti rozzářila různými barvami. Prodejci merchandisingu by měli do příště popřemýšlet o výrobě černých DM pláštěnek.
Koncert otvíraly rovnou dvě předkapely, ani jedna z nich se však fanouškům Depeche Mode příliš nezavděčila. První z nich byla elektronická dvojka Motor, které si Depeche Mode všimli díky remixům svých skladeb. Po nich nastoupili slovenští Lavagance, pro mě osobně jedna z nejlepších slovenských kapel, většina fanoušků to však viděla jinak. Po několika minutách monotónní reprodukované hudby se náhle zjevilo logo DM a z ničeho nic vyběhly hlavní hvězdy večera na pódium. Plánovaný nástup Depeche Mode na scénu měl totiž nastat až za necelou hodinu, ale kapela se rozhodla nenechat své fanoušky již déle čekat v sychravém počasí.
Vystoupení započali skladbou „In Chains“, která otevírá také aktuální album. Hned od začátku nechyběly ani Corbijnovy projekce. Jako druhou věc odpálili našlápnutý singl „Wrong“ z novinky, publikum při něm doslova explodovalo nadšením. Do třetice nových skladeb odehráli ještě „Hole To Feed“ a poté se vrhli na osvědčené klasiky typu „Walking In My Shoes“, při kterých fanoušci zpívali jako o život. Nejzajímavější pohled byl na rodiče se svými dětmi, které stejně jako oni propadli kouzlu kapely. Dave Gahan se od začátku vystoupení ukazoval jako skvělý showman vybavený dobrou náladou. Během „A Question Of Time“ došlo také na jeho typické taneční kreace. Kdo by řekl, že tenhle člověk nedávno prodělal poměrně náročnou operaci, když takhle válí na pódiu? Jeden z mnoha vrcholů vystoupení. Poté nabídli i něco pro pamětníky – „Fly On The Windscreen“, při které to trhalo s nejedním starým depešákem.
Svého momentu se dočkal i Martin Gore, když došlo na dvě jeho teskné balady „Little Soul“ a „Home“, které odehrál za doprovodu piána. Mrazení v zádech v tu chvíli dosahovalo maxima. Emocemi po vrchol nabité skladby dokázaly rozbrečet kromě všech fanoušků i samotné nebe, což ještě více přispělo k úžasné atmosféře. Nádhera, jinak se to popsat nedá. Jako poděkování se Gore dočkal hlasitého potlesku a skandování svého jména. Následně se Dave vytáhl s baladickou „Come Back“ a tanečně laděnou „Peace“, kdy vyběhl na výčlenek pódia a jako správný frontman rozezpíval celý kotel. Bohužel na všech obrazovkách místo aktuálního dění běžely projekce, ve kterých se střídaly záběry atomových hřibů a vesele skotačících hipies. Následovala hitová nálož v podobě nezapomenutelných klasik počínaje rockovou „I Feel You“ přes nesmrtelné „Enjoy The Silence“ a závěr nemohl patřit žádné jiné skladbě než „Never Let Me Down Again“. Hlasivky v tu chvíli dostávaly opravdu zabrat, tisíce rukou se neustále míhaly ve vzduchu a nikdo nehleděl na neutuchající průtrž mračen.
Depeche Mode se poté odebrali do zákulisí, na přídavky jsme však nemuseli dlouho čekat. Členové skupiny se s úsměvem na tváři vrátili na pódium, srdečně pochválili publikum a rozjeli další trojlístek skladeb, z nichž mě nejvíc potěšila „Strangelove“. Naneštěstí byla projekce cenzurována i na Slovensku, byť ani v původní verzi se nejednalo o nic nevkusného či snad pornografického. Druhá dávka přídavků následovala hned v zápětí, „Personal Jesus“ a „Waiting For The Night“ byly odměnou pro všechny, kteří vydrželi přes hrozné počasí až do posledních sekund. Prvně jmenovaná skladba byla obohacena velmi povedou projekcí, ve které si ze sebe Depeche Mode s lehkostí vystřelili. A závěrečná „Waiting For The Night“? Nádherná skladba, jejíž krásu ještě více umocnil snášející se déšť.
Po zvukové stránce si nebylo přes mírné přebasování na, co stěžovat. Gore se takřka nepopustil kytary a Dave zpíval ve skvělé formě. Depeche Mode by si však rozhodně zasloužili pro svůj koncert lepší stadión než stařičký a pomalu se rozpadající bratislavský Inter. Odchod fanoušků po skončení koncertu se tak podle předpokladů změnil v obrovskou tlačenici. Pódium mohlo být také o něco výše, ze zadních řad bylo téměř nemožné spatřit jednotlivé členy kapely. To jsou však pouze malé chybičky na skvělém koncertě, který znovu ukázal, že Depeche Mode mají stále co nabídnout.
Foto: http://hankaver.rajce.idnes.cz/2009_22.06_koncert_Depeche_Mode_Bratislava/
Setlist: In Chains, Wrong, Hole To Feed, Walking In My Shoes, It's No Good, A Question Of Time, Precious, Fly On The Windscreen, Little Soul, Home, Come Back, Peace, In Your Room, I Feel You, Policy Of Truth, Enjoy The Silence, Never Let Me Down Again, Stripped, Master And Servant, Strangelove, Personal Jesus, Waiting For The Night
