Zavřete dveře,
utěsněte okna
na petlici
a sedmý západ,
když procházejí,
když děvky jdou spát.
Zavřete oči.
Obrňte svou mysl.
I když…
Popravdě, nemá to žádný smysl,
když tudy děvky prochází.
Táhnou za sebou
potrhanou důstojnost
na provázku z ohanbí.
V očích mají krvavé prázdno
a pod kratinkou sukní
místo pro hojnost.
Pošpiněné trosky
trapně předstírají život.
Nemohou utéct,
třebaže chtějí,
od ran a pronikání zlých…
Ptáte se, jak to vím?
Jsem jedna z nich…
