Disturbia

Teenagerské komedie se na nás valily v poslední době ze všech stran. Je to pochopitelné – náctiletí tvoří obrovské cílové publikum, které když nalákáte do kina, máte vystaráno. Přesně to je případ loňské Disturbie. Tvůrci, mezi nimiž nechyběl ani producent Steven Spielberg, si ale řekli, že komedií už bylo dost (a že je to pravda). Vydali se proto odlišnou cestou – cestou teen-thrilleru. Jak se něco takového dělá? Vezměte sympatického herce na hranici slávy, který utáhne celý film (Shia LaBeouf), přihoďte mu svůdnou, ale inteligentní kočku, co vypadá stejně dobře oblečená jako v plavkách, přidejte kamaráda reprezentujícího nějakou menšinu v Americe (v tomto případě Asiat), postarejte se mu o výborné zázemí, díky kterému nemá problém s nejmodernější technikou (vhodnou ke sledování), obstarejte mu dostatek volného času (tři měsíce domácího vězení za napadení učitele), postarejte se o „drobnou“ komplikaci (nesmí na třicet metrů od domu), dochuťte podivínským sousedem a nechápajícími policisty a voila – máte veleúspěšný film. Kde je problém?

V hercích? Ani náhodou. Shia je sympaťák, jako vždy. Postava Sarah Roemer je sexy a grimasy Aarona Yoo dostatečně vtipné. Problém bude spíše ve scénáři. Film začíná jako rodinný, ale na chvíli se zvrhne v drama. Nakonec přejde do osvědčené teenage komedie s prvky voyeurství, aby následně volně vplul do thrilleru, ze kterého tuhne krev v žilách. Takový film by musel být sakra dobře napsaný a vyvážený, aby šlapal jak má. A to o Disturbii bohužel neplatí. V dnešní době se těžko určí hlavní viník, jelikož režiséři mají často tendence různě „vylepšovat“ díla scenáristů, kteří jsou ve většině případů naprosto bezzubí. D.J. Caruso se uvede pěknou autonehodou a následnou komediální pasáž si vyloženě užívá a my, diváci, s ním. Právě začátek filmu zastihuje Disturbii v nejlepší formě. V takové, až jsem si říkal, jestli není škoda dělat z toho zbytečně thriller. Vždyť kluk, kterému se líbí sousedka, ale nemůže opustit zahradu, aniž by nepřijela policie a nesebrala ho, to tu ještě nebylo. Mohlo nás to ušetřit scén, kdy Ashley přešla, že byla několik dní šmírována a nakonec mu ještě padne do náruče poté, co ji Kale vyjmenuje její denní zvyklosti. Ameriku nepochopíš, baby.

Takže bohužel nakonec dojde i na ty „mrazivé“ scény. Zde se dostává ke slovu i rádoby démonický David Morse. Vypadá zde asi jako o 20 let starší Pierce Brosman – tak slizký, až to bolí a moc mu nepomáhá ani „pedofilní look". V této chvíli film táhne hlavně Shia se svým asijským kámošem, kteří se postarají o vůbec nejlepší thrillerovou scénu filmu, která by se neztratila ani v konkurenci. Z tohoto filmu však únik ze sousedovy garáže, natočený ala Monstrum, svou povedeností doslova trčí. Jinými slovy, je to jediná scéna, která vyvolá alespoň náznak husí kůže a ne smích. Nebo byste taky situaci, kdy vám cizí chlap, navíc potenciální vrah, vleze do auta, řešili seděním v klidu na místě a ještě nakonec kamarádům líčili, jak byl milý? Pak proč v USA rok od roku roste počet znásilněných žen?

Film se tedy nakonec s kolísavou kvalitou a zpožděním 20 minut, které byly tak nějak navíc, přiřítí do cílově stanice WTF. Asi tak bych zhodnotil konec filmu, kdy si Shia jen tak nerušeně pobíhá po cizím domě z bodu A až do bodu B, aby ve sklepním bodě C udělal tečku za celým tím žánrovým tyjátrem Disturbia. Tečku, která vystihuje prakticky celou druhou polovinu filmu a tečku, která je na hranici žánrové parodie. Atmosféra o sobě sice dá párkrát vědět, ale jinak je film naprosto sterilní, což platí i o režii D.J. Carusa. Ta sice nabízí pár slušných okamžiků, ale většinu doby je naprosto neinovující. Asi jako kdyby samotný mistr Hitchcock vystoupil z hrobu, kde by nechal veškerý svůj um navazování atmosféry, a natočil své Okno do dvora jako pohádku pro teenagery.

Recenzenti většinou nadávají, že film šlape stejnou cestou, jako stovka podobných před ním. Chybou Disturbie však je to, že se na žánrové křižovatce vydala směrem k thrilleru a zavrhla tak vyšlapanější cestičku komedie pro mladé. Tam by se, soudě podle první poloviny, zařadila k nadprůměru. Na seznam mých vysněných filmů tak přibyl jeden další. Judd Apatow by v něm produkoval komedii, kterou by napsal ve spolupráci s Kevinem Smithem. V hlavní roli by nesměl chybět Shia LaBeouf ani Sarah Roemer, to vše v režii D.J. Carusa. Thrillery nechejte raději dospělým.