Galaxie Team
GALAXIE
Klement, čtvrtek 23.11.2017, 23:11:12
4.10.2006
FINSKO – Země tisíce jezer, záhadných komínů a asfaltových zmrzlin

FINSKO – Země tisíce jezer, záhadných komínů a asfaltových zmrzlin

Jakožto majitelka značně dobrodružné povahy se celkem často ocitám v situacích, o kterých se mým přátelům a lidem blízkým obvykle ani nezdá. Dnes o mých zážitcích z Finska...
 

Letošní prázdniny jsem měla v plánu celkem poklidné lenošení, sem tam nějaké to povyražení s přáteli, rozhodně žádná velká fyzická aktivita! Ovšem když můj přítel přišel s návrhem cesty do Finska, musela jsem svůj program poněkud přehodnotit. Finsko! Země tisíce jezer, sobů, losů, vodky Finlandia! U toho jsem rozhodně chtěla být.

Přátelé mého přítele měli to štěstí ocitnout se v téhle zemi už půl roku před námi – na studijním pobytu. My jsme měli přijet za nimi a tak nějak jim zpříjemnit cestu domů. A tak jsme začali vyhledávat všemožné způsoby dopravy. Náš prvotní optimistický nápad letět letadlem byl potlačen, když jsme uviděli ceny letenek – cca 13 tisíc korun… Stejně tak nás zklamal autobus. Vlak jsme zavrhli poté, co nám příjemná slečna na informacích na vlakovém nádraží bezelstně navrhla cestu přes Moskvu, zahrnující jízdu po Transsibiřské magistrále, která by stála pro jednoho asi dvacet tisíc a trvala by tři dny… Pomalu jsme začali vidět jako nejpřijatelnější variantu cestování stopem. Pak ale přišel dar z nebe – objevili jsme akční slevu, zpáteční autobusovou jízdenku do Stockholmu za pouhých 1600 Kč! Odtud už bude snadné dostat se trajektem do Finska! To jsme si mysleli. Bohužel teprve po zakoupení akční jízdenky jsme si uvědomili, že nemáme šanci vyznat se v internetovém jízdním řádu trajektů. Ale jízdenky už byly jednou koupené, a tak jsme vyrazili… do neznáma.

Kdo nikdy nezažil dvaceti čtyř hodinovou cestu autobusem, neví, jaké je to utrpení… Situaci nám odlehčovali jen pánové na celnicích, kteří nás často nechávali protáhnout nohy – všichni museli vystoupit, vytáhnout všechna svá zavazadla, vybalit a zdůvodnit jejich obsah a opět nastoupit. A to jsme, prosím, projížděli zeměmi EU… Nějak se nám ale nakonec podařilo cestu do Stockholmu přežít. Tam jsme díky orientačnímu smyslu mého přítele našli terminál společnosti, se kterou jsme chtěli podstoupit cestu trajektem, a zjistili jsme, že lidský kontakt má i v dnešním technickém světě své výhody – konečně jsme zjistili doby odjezdů trajektů. Vzhledem k tomu, že už hodina pokročila, jsme se rozhodli pro ranní spoj s tím, že přespíme někde poblíž v lesích kolem Stockholmu. Co jsme nevěděli, bylo, že ve všech severských zemích (Skandinávie), má každý právo postavit si kdekoli stan, pokud to není blíž než padesát metrů od soukromého pozemku. Takže jsme se s batohy na zádech prošli asi o sedm kilometrů dál od města, abychom se utábořili v pochybném lesíku, v prudkém svahu…




Cesta trajektem byla ze začátku úžasná. Romantická. Postupem času čím dál víc… nudná! Trvala dvanáct hodin…



Ale pak jsme konečně dorazili do Turku, po Helsinkách druhého největšího města ve Finsku. Naši přátelé už nás tu čekali. Dozvěděli jsme se novinku, tu o tom stavění stanů v severských zemích… A odešli jsme se utábořit na nedaleký ostrůvek Ruisalo, přímo doprostřed parčíku, to abychom se hned zrána mohli pohoupat na houpačkách :-).


Západ slunce na Ruisalu

Ráno, po pohoupání, jsme vyrazili na procházku po Turku. Co nám hned padlo do oka, byl vysoký komín, na kterém byla velká červená čísla. Shora 1 1 2 3 5 8 13 21 34 55. Záhada!


Ptali jsme se lidí ve městě, co to má znamenat… A nikdo nebyl schopný nám odpovědět. Trápilo nás to celý pobyt tam :-). Takových „artových“ záležitostí bylo v Turku k vidění spousta. Velikánský ocas mořské panny v řece Aurajoki, obrovské železné koule u podivné budovy, kotva uprostřed sídliště… Jestli máte někdo rád šifry a záhady, určitě si tam zajeďte, my jsme se tam v tomhle směru fakt vyřádili :-). Jinak je Turku krásné město, čisté, upravené, taková sídliště, jaká jsou tam běžně, jsou u nás snad jen v nejmodernějších čtvrtích.


Prosklené obývací pokoje – jen pro exhibicionisty!

Cestu po městě jsme si zpříjemňovali mlsáním zmrzliny, ta je ve Finsku opravdu výborná. Jedna firma vyrábí zmrzliny gigantické velikosti, v kornoutku se mezi zmrzlinou skrývají ložiska náplně (já jsem si naprosto zamilovala karamelovou :-)). Místní oblíbená pochoutka jsou tzv. Salmiaki. Černá hmota trochu připomíná pendrek, ale je mnohem silnější a jakoby slaná. Nic proti Finům… Ale tohle je fakt zvrhlá libůstka. Vyrábí z toho všechno, bonbóny, alkohol, dokonce i tu zmrzlinu. Můj kluk si ji koupil, načež jsme překvapeně zjistili, že je černá a uvnitř se skrývají ložiska čehosi tekutého, černozeleného, což můj přítel výstižně pojmenoval tér… Jinak jsme toho z finských gastronomických zvláštností moc neochutnali, jídlo je tu vcelku drahé, takže jsme si v podstatě všechno vezli s sebou.

Naši přátelé (bohužel :-)) nejsou žádní fanoušci sportu povalečského, takže naplánovali na další den výlet na kole. Ten „výlet“ se nakonec zvrhl v osmdesátiki­lometrové celodenní utrpení, kdo máte doma kolo bez převodů a bez ručních brzd, tak si asi dovede představit, jak jsem trpěla :-) Ale zato jsme objeli celé okolí Turku a musím říct, že zvlášť přejezdy po mostech mezi jednotlivými ostrůvky, kdy jste desítky metrů nad hladinou moře a opírá se do vás vítr… to je vážně zážitek.



I tohle je Finsko…

Dalším dobrodružstvím pro mě byla návštěva národního parku Kurjenrahka. Ve všech zdejších lesích jsou rozmístěné chatičky, tzv. sheltery, kde je nachystané dřevo, můžete tu přespat a jsou tu i (vcelku luxusní) kadibudky.


Jeden ze shelterů


Pohled na rašeliniště, NP Kurjenrahka


Další rašeliniště v NP


Takové standardní mraveniště :-)


V NP byly přímo tuny lesních plodů, hlavně borůvek


Jezero Lakjärvi


Já, jakožto velká horolezkyně :-)

Jezera jsme potkali bohužel jen tři, jedno malé, jehož jméno si nepamatuji :-), Lakjärvi a největší, Savojärvi. Všechna jsou rašelinová, takže voda je černá a… nic moc, ale když vyběhnete rozpaření ze sauny, tak to taková překážka není :-). Jinak, až na mizerné značení cest, mě národní park uchvátil překrásnou přírodou a klidem… Jediné mě naštvalo, že jsem neviděla losa, ale aspoň jsem měla tu čest vidět stopy a bobky jednoho z nich :-). Na cestě zpátky jsme ještě navštívili ostrovy Alandy mezi Švédskem a Finskem, a pak už nás definitivně čekala cesta domů…


Já, loučení s Finskem…

Pro příznivce turistiky mám skvělou zprávu, celý čtrnáctidenní pobyt ve Finsku, včetně jídla (zakoupeného v ČR), jízdy trajekty, vstupů do muzeí a hradu v Turku, vyšel asi na 4500 Kč. A pro příznivce záhad, komín v Turku nakonec až tak záhadný nebyl, koukněte tady. Ovšem romantiku hledání šifer nám to nezkazilo :-).


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku FINSKO ? Země tisíce jezer, záhadných komínů a asfaltových zmrzlin (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132