Gran Torino

Clint Eastwood oznámil, že Gran Torino je jeho posledním hereckým projektem. Jako herec na prahu osmdesátky, který se na plátnech kin objevoval víc jak padesát let, na to jistojistě má právo. S herectvím, které ho proslavilo po celém světě, se ale neloučil jako spousta jeho kolegů ze zdravotních důvodů. Loučil se s ním, protože chtěl mít více času na své režisérské projekty. A Clintovým možným hereckým epilogem (kdo ví, jestli si to časem zase nerozmyslí) by mělo být právě Gran Torino, které si mimo jiné i zrežíroval a zčásti odzpíval(!). Nutno podotknout, že Eastwood není žádným zelenáčem a že jeho režisérské kořeny sahají až do roku 1971, od kdy natočil řadu filmů různé kvality, od průměrných (Vesmírní kovbojové) až po ty oscarové (Nesmiřitelní, Million Dollar Baby).

Walt Kowalski (Eastwood) je veterén z korejské války. Právě mu zemřela žena, se svými dvěma syny si nikdy nebyl blízký a jediné, co od života v jeho sklonku očekává, je klid. Může ho však najít jako poslední Američan v ulici obydlené asijskými přistěhovalci? Možná by i mohl, kdyby nedával své rasistické názory tak najevo. Když totiž černochy označujete za čokolády a svým sousedům nadáváte do rákosníků, můžete čekat cokoliv, jen ne poklidné stáří. Co se ale stane, když zjistíte, že máte s toliko nenáviděnými „rákosníky“ víc společného než se svými vlastními syny? A jakou roli v tom vlastně hraje jeden z nejslavnějších modelů automobilky Ford – titulní Gran Torino z roku 1974? Odpovědi na tyto otázky vám poskytne samotný film, který má sice přímý tah na branku, aby nenudil ani klasického popcornového diváka, ale prostřednictvím Waltových mnohdy cynických proslovů se do něj tvůrcům povedlo nacpat i mnoho pravd o životě, rodině, přátelství i (ne)víře v Boha. A to je rozhodně jeden z největších kladů celého snímku, který jinak stojí na celkem ohraném námětu. Samozřejmě kromě loučící se herecké legendy.

Velkých hereckých odchodů už sice bylo hodně, ale jen málokdo dokázal říct „Sbohem.“ tak stylově jako právě Clint Eastwood v Gran Torinu – s puškou v rukou a cynickou hláškou na rtech. Závěrečný titulkový song, který v pár minutách shrne prakticky celou myšlenku filmu, pak určitě patří k nejlepším filmovým skladbám a na kvalitě mu neubírá ani Eastwoodův zpěv (spíše naopak), který píseň Gran Torino nazpíval společně s Jamiem Cullumem.

Ve výsledku je pak Gran Torino zručně a hlavně chytře natočeným dramatem, ve kterém veškeré technické prostředky slouží příběhu, aniž by na sebe strhávaly pozornost. Možná až těžko uvěřit, že ho točil stejný Eastwood jako Výměnu, což jen potvrzuje režisérovu univerzálnost, kterou doufejme v budoucnu ještě několikrát prokáže. Do paměti se vám v tomto případě ale Eastwood vryje spíš jako představitel hlavní role. Naprosto zaslouženě.