Juno

Impulsivní, nespoutaná, nepředvídatelná a svá, taková je Juno a stejný je i snímek nesoucí její jméno v názvu. Už delší dobu se mi nestalo, abych se zamiloval do nějakého filmu a nebyl k němu schopen napsat recenzi. Ptáte se proč? Inu těžko se hodnotí něco, co do hloubi duše „žerete“, důvod ale ve své podstatě neznáte. Jablko nepadá daleko od stromu. I v Hollywoodu se občas tohle přísloví uplatní a po Coppolovic rodině a dalších, na které si teď nemůžu vzpomenout, přichází Jason Reitman. Ano, syn Ivana Reitmana, který získal naše srdce partičkou krotitelů v době, kdy byl ještě Fox Mulder na houbách. Reitmanova prvotina Děkujeme, že kouříte se dočkala nečekaných ovací a mě vrátila po dlouhé době víru v komedie. Je tedy na čase podívat se na zoubek jeho dalšímu dítku.

S nástupem Judda Apatowa a jeho přisprostlých komedií se nyní v tomto žánru pramálo experimentuje. Důvod, proč zmiňuji právě Apatowa, je ten, že Reitmanův snímek se dost podobá úspěšné Zbouchnuté. Juno je poněkud výstřední šestnáctiletá dívka, která je „v tom“. Namísto potratu se však rozhodne svého potomka dát k adopci bezdětné rodině zoufale toužící po dítěti. Divák tak sleduje devítiměsíční přerod budoucích rodičů, stejně jako zakulacení Juno a překážky s tím spojené. Na rozdíl od Zbouchnuté nás ale nečeká příval sprostých vtipů ani dnes tolik oblíbené „geekovské fóry“. Juno je „pouhým“ nezávislákem a tenhle Reitmanův šejk mi až nezdravě sedl.

A sedl mi především hereckým obsazením. Zde hraje prim především talentovaná Ellen Page a ke shrnutí jejího výkonu ve filmu mi stačí jediná věta. Ellen Page nehraje Juno, ona je Juno. Jistě, v Hard Candy tahle mladičká herečka odvedla skvostnější výkon, ale byla to především zásluha scénáře. Jako Juno je Page prostě od prvního momentu sympatická, plná energie a překvapení a zcela vážně tuto herečku označuji jako budoucí Nicole Kidman. S ní nás, při troše štěstí, čekají veliké věci. Abych ale jen nevychvaloval jedinou představitelku, další důležitou, byť vedlejší postavičkou, je Bleeker, budoucí otec Junina dítěte, v podání Michaela Cery. Ačkoliv je na plátně velmi krátkou dobu, jeho postava je nepostradatelná. Cera skvěle svým vzhledem i hraním vystihl charakter ňoumovitého, přesto dobrosrdečného a spolehlivého přítele, kterého si prostě oblíbíte už jen pro jeho kukuč. I tento herec má slušně vykročeno. Ani ostatní však nezůstávají pozadu (Jennifer Garner, Jason Bateman, J.K. Simmon) a doplňují tak perfektní mechanismus s názvem Juno. Důvodem je fakt, že film je postaven na dialozích, které vyznívají nesmírně optimisticky, přesto nenesou jediný punc amerického zkreslování reality.

Byl by hřích zde nezmínit soundtrack, o kterém můžu prohlásit jen jedno. Buď jej budete bezmezně milovat nebo nenávidět, nic mezi tím. Doprovod Juno je čistě písničkový komplet s tracky evokujícími prastaré fláky (byť se jedná o poměrně novu tvorbu) z doby, kdy jsem ještě nevěděl o filmu vůbec nic. Všechno jsou to pomalé songy plné laskavých rytmů. Opravdu nevím, jestli hudbu vybíral sám Reitman, ale za písně dávám velkou pochvalu, neboť perfektně vystihují náladu a celé vyznění filmu. Už od první skladby vás hudba nakopne k pozitivnímu myšlení a v hlavě si neustále s každou písničkou připomínáte, že ten soundtrack prostě musíte mít. Kývat při tomhle filmu hlavou do rytmu je takřka povinnost a nestydím se za to.

Obrazově snímek Juno nikterak neohromuje, přeci jen se jedná o nezávislý snímek, který však dobyl Ameriku. Největší vizuální finesou tak zůstávají úvodní titulky, které byly natočeny obyčejně kamerou a následně přetvořeny do kreslené formy se spoustou škrábanců a nepřesností. Veškerý pohyb tak připomíná klasickou amatérskou animaci, jejímž základem je však reálná fotografie. Ve zbytku filmu je pak Juno konverzačním dramatem, komedií a nakonec i příležitostnou romancí, která neurazí ani největšího odpůrce hollywoodských slaďáků. Kamera se tak soustřeďuje pouze na postavy a veškerou stylizaci představují kulisy (Junin pokoj budiž ukázkovým příkladem).

Takže, bude nějaké „ale“? Ne, režie je skvělá, nenudí diváka ani vteřinu a ani konec filmu nehraje zbytečně na divákovy city tím vydíravým způsobem a příběh se tak obešel i bez moralizovaní. Rozhodně však nemůžu doporučit Juno každému. Tempo a pozitivní vyznění celého příběhu jistě pár škarohlídů nepřekousne. Nejvíce tak Juno ocení diváci pohodových filmů a nezávisláků (má krevní skupina), ale ani zbytek by neměl Juno vysloveně zavrhnout. Od nejvyššího hodnocení mě zatím brzdí jen obava, jak na mě bude Juno fungovat po delší době. V tuhle chvíli jde o jedno z největších překvapení za poslední rok.

P.S. Po třetí projekci v premiérovém týdnu už to vím jistě, Juno si zaslouží i tu desátou hvězdičku…

Další recenze autora stejně jako jiné články naleznete na jeho blogu.