Medal of Honor: Airborne

Medal of Honor má své kořeny již v roce 2002, kdy spatřil světlo světa asi doposud nejlepší díl série Allied Assault. Byla to zkrátka bomba, a proto hráči nedočkavě vyhlíželi druhý díl. Bohužel Pacific Assault hráče velmi zklamal, a to nenapravil ani čistě konzolový díl Europen Assault. Teď máme tu čest s dalším pokračováním, které dostalo podtitul Airborne.

Hlavním hrdinou se stává voják Boyd Travers. Je to paragán patřící k 82. vzdušné výsadkové divizi USA, což znamená, že každou misi začínáte seskokem z letounu C-47 (přezdívanou výsadkáři jako dakota). Skvělým zpestřením hry je možnost ovládat padák na vlastní myši a klávesnici, takže nic není předem předskriptované. Je to sice jen několik vteřin, než se ocitnete na pevné zemi, ale dá se ovlivnit, kam seskočíte. V Airborne neexistuje žádný začátek mapy. Doplachtit můžete prostě kdekoli, a jestli to bude kostelní věž, střecha budovy, silnice či zahrada, je jen na vás. Špatné ovšem je, když seskočíte přímo k němcům. Proto raději seskakujte na místa, kde uvidíte doutnat zelenou dýmovnici.

Teď už k samotným misím, kterých je v Airborne šest, což bohužel není zrovna moc. První mise dostala název operace Husky, při niž seskočíte na Sicílii (tuto misi nabízí demo). Dále následuje operace Avalanche. Ta se odehrává opět na Sicílii a stejně jako v operaci Husky na vás čekají boje v noci. V třetí misi se ocitneme v samotné Normandii poblíž pláže Utah (operace Neptune). Po splnění třetí mise seskočíte v Nizozemí, kde začíná operace Market-Garden (ta se objeví i v Brothers in Arms: Hell´s Highway). Následující úroveň vás zavede zase do Německa (operace Varosity) a tam se odehrává i poslední šestá mise. Celková délka hraní na nejlehčí obtížnost se pohybuje okolo 5 hodin (snad nás tvůrci zaskočí datadiskem).

Co se zbraní týče, tak je vše podle skutečnosti. Ve hře se setkáte s naprosto klasickými zbraněmi, které v druhé světové byly. Začneme od naprosté klasiky, starým dobrým Thompsonem, jež se v Airbornu objevuje asi nejčastěji. Dále si samozřejmě můžete potěžkat M1 Garand, B.A.R., Colt 1911, M1 Carbine aj. Z německého arzenálu je to pak MP40 či 44, Luger Parabellum, Kar98 atd. Krom osobní pistole můžete s sebou mít dvě zbraně, které si vždy zvolíte před začátkem každé mise. Navíc se ve hře nachází dobrý zlepšováček. Ten vám umožní jakoukoli zbraň „tuningovat“ (modifikovat). Po zabití určitého počtu nepřátel se na vaší zbrani něco vylepší. Ke všem zbraním existují tři modifikace (jedná se např. o zásobník s větší kapacitou pro munici, zaměřovače, optiky, pažby, hlavně…).

Za co si hra zaslouží jedničku z hvězdičkou, je hratelnost a atmosféra. Snad pořád se vedle vás něco děje – létají letadla, která shazují další a další paragány, nepřítel ohlašuje poplach, vaši spolubojovníci se navzájem kryjí, nadávají atd. Sice vám hra zabere jen zmíněných pět hodin, ale za to se budete rozhodně více bavit, než u kdejaké dlouhé hry a až hru jednou dohrajete, tak se do ní s chutí ponoříte znovu třeba na obtížnější úroveň.

Další pochvalu si zaslouží vskutku světová grafika. Airborne běží na Unreal enginu 3.0 a jde vidět, že z něj autoři vytřískali vše, co se dalo. Design misí je zkrátka jedinečný, a nikde se nenachází hluché místo. To se také odrazilo na požadavcích, které jsou kladeny na váš hardware. Minimum je sice CPU 2,8 GHz, 1 GB RAM, grafická karta s Pixel Shader 3.0, ale spíše bych vám doporučil 1,5 GB RAM.

Medal of Honor: Airborne má své temné i světlé stránky. Naštěstí je těch světlých více a proto je závěrečné hodnocení takové, jaké je. Králem je ovšem pořád Allied Assault, takže uvidíme, co nám předvede další díl. :)