…kdy stojíš na kraji
a jeden krok
vysvobodí tě z žaláře,
pak život
zalitý slzami už tě netrápí,
ten moment,
kdy se díváš Bohu do tváře
a otočíš se zády,
jediný moment
určený pro sebevrahy.
Tvář andělská,
mysl ďábelská,
navenek křehká jak květ růže,
uvnitř krutá víc než temnota,
už nikdo ji nepomůže,
dávno pohlcuje ji samota.
Červené líce změnili se v bílé,
mrtvolně bledé ruce už nebudou jiné,
chuť po lidské krvi,
je veliká až moc,
kde vzala se,to nikdo neví,
s jejím příchodem ukáže svou tvář noc.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
Přihlášení
Nemůžete se přihlásit nebo neznáte své heslo? Kontaktujte podporu.
