Ze stylu grunge dnes zbyly už jenom samé trosky a
mrtvoly, do dnešní doby přežila málokterá
z původních partiček z počátku 90. let, ale Pearl Jam
to zvládli, přežili Nirvanu, Alice In Chains,
Soundgarden… I když se od původního stylu trochu
odklonili (přidali část mainstreamového rocku a další
specialitky), každé jejich album bylo něčím osobité,
zajímavé a originální, vždycky u nich vidíte, že do
toho dali všechno, pořád to jsou ti hrdinové s kytarou,
jenom jim přibylo několik vrásek a jejich věk už
překročil nebo se blíží ke čtyřicítce. Na svém
kontě mají už sedm vydaných studiových alb, když
nepočítám tuto novinku. Svoje velmi úspěšné debutové
album Ten s hity Jeremy, Alive, Even Flow vydali již
v roce 1991 – jeho úspěch sice s dalšími alby
nepokořili, ale to nemluví nic o jejich kvalitách,
s žádným svým albem dosud nedokázali zklamat (to se
u nich prostě neděje), vždy obdrželi zasloužená
vysoká hodnocení od kritiky a získali si úspěch
u fanoušků. Prodali přes 60 milionů svých alb, což
jim mnohé jiné rockové kapely můžou jenom závidět, a
mají obrovskou fanouškovskou základnu, která je snad
nikdy neopustí. Nevím, kolik kapel má tak perfektní
fanoušky, je to asi i tím, že si jich Pearl Jam fakt
váží. Kapela ani neváhala jít do souboje s firmou
prodávající lístky na jejich koncerty kvůli moc
drahému vstupné, které si někteří fanoušci nemůžou
dovolit, a kvůli tomu souboji dokonce přestala na nějakou
dobu koncertovat. Jejich koncerty vždy končí úžasným
zážitkem, pánové to prostě naživo umí, a to vám
můžou v klidu dokázat na jakémkoliv z oficiálních
bootlegů, které kapela pravidelně vydává. Poslouchat
dnes Pearl Jam už dávno není módní záležitost,
menší mediální tlak skupině evidentně vyhovuje, kapela
se zaručeně nebude denně stokrát rotovat po MTV a za
fanoušky nebude mít malé vygumované děti, což je
rozhodně dobře. Navíc se máme na co těšit, kromě
vydání dlouho očekávaného studiového alba s novým
materiálem se Pearl Jam vydá na turné a zavítá znovu do
Prahy, kde se objevili, tuším, už dvakrát a pokaždé to
musel být krásný zážitek, jak usuzuji podle poslechu
vydaného bootlegu. Pokud vás zajímá o kapele více,
stačí zabrouzdat do druhého dílu série Best Of Grunge,
kde najdete ještě další informace…
Produkce alba se ujal producent Adam Kasper známý hlavně
spoluprácí s další grungeovou partičkou ze Seattlu,
mám na mysli již rozpadlé Soundgarden. Díky němu je
zvuk alba správně špinavý a přirozeně neučesaný bez
zbytečných přísad a umělých úprav. Mimochodem,
v současné ustálené (na postu bubeníka se už
vystřídalo mnoho lidí…) sestavě Pearl Jam se nachází
bubeník Matt Cameron z těchto Soundgarden, ale to asi
samozřejmě víte, a pokud ne, tak jste teď zase o něco
chytřejší. Frontman Eddie Vedder se při několika
rozhovorech nechal slyšet, že novinka bude tím
nejtvrdším a nejagresivnějším kouskem v historii
kapely. A jaký byl důvod? Dnešní svět je přesně
takový, kapela je známá svým postojem k americkému
prezidentovi a válce, tak proč to nevyjádřit i na
desce, mnohé texty díky tomu dostali politickou náplň.
Dalším důvod mohl být i to, že poslední dvě desky
byly klidnější, někdo by řekl až usedlé a kapela ze
sebe nějak musela vypustit tu uloženou energii. Nebyl
důvod, proč Eddieho slibu nevěřit, je to samozřejmě
pravda… Hned první singl World Wide Suicide uvádějící
nové album to potvrdil. Punkové agresivity, příchuti
grunge, která je v tom pořád velká, a hardrockových
kytarových sól si užijete dost, ale také se dočkáte
klidnější pop-rockových věcí, jako od nějakého
písničkáře, např. jejich velkého vzoru Neila Younga,
ale v menší míře než na Riot Act. Pearl Jam poznáte
hned podle jejich charakteristického zvuku, kde se
proplétají dvě až tři kytary (tři, pokud si kytary
chopí i Eddie Vedder) s typickou basou Jeffa Amenta,
bicími Matta Camerona a hlasem Eddieho Veddera. Začátek
alba je perfektně našlápnutý, což vám hned potvrdí
otvírák Life Wasted, u World Wide Suicide ještě
o trošku přitvrdíme, i když zpočátku to tak
nevypadá, ale za chvilku to poznáte, mě to chytlo hned od
začátku. Následující Comatose je rozhodně nejtvrdší
píseň, což není rozhodně na škodu, uřvaná grungeová
agresivní vypalovačka jako z dob dávno minulých, kytary
se valí a Eddie Vedder dává svému hlasu pořádně
zabrat jako za starých časů a kapela má naráz tolik
energie jako by omládla o deset let nebo je někdo polil
živou vodou. Severed Hand pokračuje v trendu a opět
není co vytknout, zvlášť dobře to zvládá Matt Cameron
na bicí. Marker In The Sand je něco na půli cesty mezi
zklidněním v následujících Parachutes, ale příchuti
z předchozích kousků je tam ještě dost. Parachutes už
jsme naťukli, na Pearl Jam trochu nezvyklá píseň,
pozitivní a pro někoho přeslazeně nudná, pro mě však
nikoliv, má určité kouzlo. Unemployable je jasná
hitovka, která má v sobě velký potenciál, výrazná
melodie a chytlavý zpěv. Big Wave – další
nářezovka, to poznáte hned od začátku, McCreadyho sóla
jsou k nepřeslechnutí. Gone je další z řady
klidnějších akustických písní, nádhera, až mi
přechází mráz po zádech z Vedderova hlasu. Wasted
Reprise – klidná a ani ne minutu dlouhá věc, jakoby
jenom nějaké intro. Pomalejší Army Reserve bych
očekával jako adepta na další singl. Poslední dvě
písně jsou klidnější akustické Come Back a Inside Job,
víc než Inside Job mě chytla Come Back, perfektní
melancholická atmosféra, Eddieho zpěv, akustická kytara,
Matt Cameron za bubny…
Pořád jsou to ti staří dobří Pearl Jam, nové album se
prostě povedlo jako vždycky, oni vlastně nikdy špatné
nevydali a neustále se snaží udělat něco zajímavého.
Hodně lidí toto album považuje za nejlepší od alba
Yield, ale to nechám na vás. Jedno se mu ale upřít
nedá, je to opravdu skvělé album, i když ty nejlepší
kousky od Pearl Jam nepřekonalo (Ten, Vs. a Yield).
Kapela: Pearl Jam
Album: Pearl Jam
Sestava: Eddie Veder (zpěv a kytara), Stone Gossard
(kytara), Mike McCready (kytara), Jeff Ament (baskytara),
Matt Cameron (bicí)
Celkový čas: 51:17
Skladby: Life Wasted, World Wide Suicide, Comatose,
Severed Hand, Marker In The Sand, Parachutes, Unemployable,
Big Wave, Gone, Wasted Reprise, Army Reserve, Come Back,
Inside Job
Žánr: grunge, pop-rock, alternativní rock
Hodnocení: 85 %
