Galaxie Team
GALAXIE
Albert, úterý 21.11.2017, 8:57:54
19.6.2009
Planet festival - 5.-6. 6. 2009, Tábor

Planet festival - 5.-6. 6. 2009, Tábor

Festival s jedním z nejlepších letošních line-upů. Klaxons, Peter Bjorn and John, Orbital, Pendulum, White Lies... Festival prokletý počasím. Ale také festival, který skvěle odstartoval letošní sezonu.
 

Změny proti loňsku: posunutí termínu o týden zpět (tentokrát tedy žádný překryv s o dvě třídy horším, avšak hojně navštěvovaným Votvírákem), zase o kus větší zahraniční lákadla, omezení programu na jednu jedinou stage (to pouze přefiltrovalo skladbu interpretů – vypadly kapely typu Fake Tapes, což však nikomu nemohlo vadit) a opět nižší návštěvnost. Přitom line-up letos opět skládali uvědomělí organizátoři, kteří neignorují současnou hudební scénu jako jiné přední festivaly v ČR, naopak. Táborská Cool stage letos hostila kapely jako Klaxons, Peter Bjorn and John, White Lies, Orbital, Pendulum – ty už od pohledu potvrzují fakt, že letošní festy ovládla především UK scéna. To samo o sobě dost zavání trendařstvím, ovšem stále lepší krok vpřed než přešlapování na místě. Nízká návštěvnost se dá přičíst finanční krizi, kterou v dnešní době trpí asi každý druhý mladý člověk. Často tak lidé jedou raději na akce typu Votvírák – festival servírující směšný mix interpretů, které by snad každý rozumný člověk v naší zemi raději zapřel (viz. Michal David, Lucie Bílá, Lunetic …). Jenže je zadarmo. Že by tedy potenciální návštěvníci Planet festivalu radši šetřili síly do Mílovic? Ani tomu bych se v naší zemi nedivila.

První páteční vystupující – Rara Avis a The Prostitutes – fungovali spíš jako zahřívadla pódia pro první zahraniční událost než jako regulérní festivalové koncerty, které by si člověk užil. Britští košiláči Baddies na pódiu házeli dojem vyklidněnějších a sympatičtějších Hives a na první festivalový podvečer bodli rozhodně víc než pozdější White Lies. Ale nepředbíhejme. Tuzemští SunshineTata Bojs jakožto stálice všech českých hudebních festivalů předvedli klasicky výbornou show a perfektně tak zahájili nejsilnější festivalový večer.

Ještě za světla vystoupili White Lies – britští wannabe odkojenci Joy Division. Od jejich koncertu jsem čekala buď ohromné překvapení, nebo naprosté zklamání – pokud něco takového ještě jde, protože, ruku na srdce, na označení „nejlepší debut“ je jejich deska příliš slabá. V Táboře z ní zazněly snad všechny skladby doplněné o několik nových. Jediné, co mě k jejich koncertu napadá, je, že kdybych zůstala ve stanu a z iPodu si pustila jejich desku, vyšlo by to nastejno. Nudila jsem se. A oni očividně taky.

Jen, co nebe nad táborským letištěm potemnělo, ovládli Cool stage tři kluci v kosmicky stříbrných úborech. Klaxons. Největší hvězdy v pátek v 10 večer odehráli vystoupení, které až do konce festivalu nikdo nepřekonal. Ani v nejmenším se nenaplnily pochybnosti o kvalitě jejich živáků, naopak svou rozdováděností dokonale nakazili ten obrovský dav, který se před pódiem utvořil. Playlist byl skvěle vyvážený – střídaly se notoricky známé pecky z Myths Of The Near Future („Atlantis To Interzone“, „Golden Skans“, „Gravity’s Rainbow“ apod.) se zbrusu novými tracky, které ještě tento rok vyjdou na novém albu. A očividně se máme na co těšit.

V 11 večer spustilo svou electro show duo Orbital. To návštěvníky zhypnotizovali natolik, že se téměř nikdo nezajímal o dva chlapíky na pódiu se světýlky na hlavách, koncert spíš připomínal obří taneční party – stačilo vzít drink do ruky, odhodit přebytečné svršky a v chladné noci se nechat zahřát dunivými beaty. Zbylá jména pátečního line-upu už téměř nestojí za řeč. Skyline nepřekvapili, neohromili, ale taky neurazili, Loonaloop sváděli ke srovnání s Orbital, přičemž nakonec to vlastně ani srovnatelné nebylo. Ti, kteří sestavovali line-up, moc chytře vymysleli nenásilnou taktiku, jak mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno vyhnat lidi z areálu – nasadili Nicelanda – ukolébavku na konec.

V sobotu krátce před dvanáctou hodinou se areál probudil do druhého (a posledního) festivalového dne. Odpolední program vyplňovaly tuzemské projekty – Please The Trees, Chancers, čím dál horší 100°C (kde jsou ti inovativní mladí kluci z Mariánek, které oslavoval Michal Pavlíček před zhruba šesti lety v pořadu Klobouček?), po nich stále milí, avšak trochu stereotypní Sunflower Caravan a UDGVypsanou FiXou, před nimiž (a před deštěm) jsem se šla raději schovat pod pevnou střechu. Melancholickou náladu vyvolanou prudkým odpoledním deštěm podpořili britští depkaři The Boxer Rebellion. Mnozí se mnou jistě budou souhlasit, že šlo o jedno z nejpříjemnějších vystoupení celého Planetu. Podobně pak působili i švédští Peter Bjorn and John – kapela českými fanoušky spíše ignorovaná, známá především svým hitem „Young Folks“, který symbolizuje léto 2007. Vystoupení těchhle sympaťáků, kteří vypadali jako by si odskočili ze severské lesní obory, mělo asi jedinou vadu – nešťastně sestavený playlist. Rozvláčný otvírák (v tomhle případě „Start To Melt“ z nejnovějšího alba) může fungovat, pokud následuje pecka, která ho nechá zapomenout nebo mu dá přinejmenším funkci odrazového můstku. Peter Bjorn and John však pojali svoje vystoupení celkově melancholicky. Žádné deprese (protože stále there’s nothing to worry about), ale taky žádný kotel. Nic pro nefanoušky. Nudit se mohli ti, co si doma neujíždí na Writer’s Block a nevynechávají z ní „Young Folks“ (ta samozřejmě zazněla). Pod pódiem to mělo milou atmosféru. Jak to ale vypadalo vzadu, si netroufám tvrdit.

Skoro zločinem by se dalo nazvat zařazení Gaia Mesiah hned po nich. Nástupem Viktora Dyka na post zpěváka se skupina zařadila mezi šedivý průměr, proto jí podle mě patřil časně odpolední čas a ne „výplň“ mezi Peter Bjorn and John a Transglobal Underground. Ale stalo se. Druzí jmenovaní rozburáceli areál o půl 12 a perfektně tak připravili půdu Pendulum – drum’n’bass-rockovému projektu z Británie, který českému publiku rozhodně není neznámý. Lepší zakončení si Planet festival nemohl přát (zbytečný koncert táborských Veena záměrně nepočítám). Zazněla většina songů z posledního alba In Silico, několik starších věcí a remix, a kdo po tomhle zážitku nepadnul naprostým vyčerpáním, nepařil a může se stydět. Okolo čtvrté hodiny ranní pak pódium definitivně ztichlo a dvoudenní zábava skončila.

Toť tedy Planet festival 2009. Zúžení na jednu stage nakonec bylo fajn a rozhodně bych se toho nebála i pro příští ročníky. Malé festivaly, které dokážou přivést velká jména, jsou o moc příjemnější než monstrózní akce s pódii stovky metrů od sebe a kilometrovými frontami na pivo. Pořadatelé už na stránkách slibují příští ročník, takže se můžeme začít těšit.

Foto: Daniela Hanousková


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Planet festival - 5.-6. 6. 2009, Tábor (0 komentářů)
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132