Galaxie Team
GALAXIE
Albína, sobota 16.12.2017, 14:11:48
Radostné mládí (1. díl)

Radostné mládí (1. díl)

Byla jsem mladá, byla jsem unuděná, prostě to muselo přijít. A přišlo. Našla jsem si zábavu. Jakou? Světovou! Je mi jedno, co kdo říká, mám svou dávku a svět mi leží u nohou!
 

Někdy dávno jsem byla zaručeně čistá, jenže ta doba už je pryč, protože dnes jsem zkusila slavnou všech opravdových a cool feťáků - heroin. Každý z party dřív říkal, že je to svinstvo, ale co, my jsme konečně dospěli. Je mi sice 13 a půl, ale komu na tom záleží, odteď jsem jednou z nich. Je to nádherný pocit, taková úleva a šílené štěstí, které můžu klidně rozdávat. Nic mě nemůže rozházet, život je tak úžasný… Celé hodiny se můžu procházet, připadám si jako ve snu, nikdy jsem se necítila tak dobře a za to všechno může jediné šňupnutí toho skvělého prášku. Nakonec jsem se vydala domů, cesta byla dlouhá, bydlím totiž na jednom velkém sídlišti na konci jednoho nejmenovaného města.


Na tomhle velkém sídlišti byla vždycky nuda. Když jsem byla malá, nebyla tady dokonce ani žádná hřiště, prostě jenom samý beton nebo holá tráva a to nebylo dobré. Celé dny jsem se nudila jako snad všechny ostatní děti, někdy jsme jen tak z nudy běhaly po paneláku, vozily se výtahem nahoru dolů a dělaly další přiblblé věci. To se změnilo, jak jsem začala chodit do školy. Bylo to první místo, kde jsem byla opravdu šťastná, učitelé se o mě zajímali snad víc než moji praví rodiče… Jak jsem rostla, ani mi moc nevadilo, že na mě rodiče nemají čas, přes den jsem byla doma sama a večer jsem dostala od rodičů akorát připálenou večeři a každý si šel po svém. Dřív jsem prosila rodiče, aby se mnou zůstali o každou malou chvilku déle, ale teď už mi to bylo úplně jedno, měla jsem svoje zájmy a mezi nimi byla i parta kamarádů ze školy. S nimi jsem se pravidelně toulala po venku, vyzkoušela první cigaretu, vypila první flašku piva - tohle se stalo někdy, když jsem měla asi 11 roků. V partě jsem byla taková ta slušná holka, kluci si mě ze začátku proto dobírali, ale potom už ne, když mě trochu poznali. Holky byly v pohodě a to platilo i o těch starších, které se někdy přidaly, když neměly co dělat.


Přišly moje 12. narozeniny a jedna o rok starší kámoška Monika mě vzala na diskotéku F1, samozřejmě jsem se musela hodně nalíčit, aby nezjistili, že je mi teprve 12, ale kámošku tam vždycky v pohodě pustili, protože tam chodila dost často a měla tam dost svých kamarádů, vlastně takovou partu, která byla ale úplně jiná než ta naše ze třídy. Všichni byli neuvěřitelně v pohodě, kluci tady byli opravdu hezcí a starší, tipovala bych je tak kolem 14, vypadali prostě jinak než ti ze školy nebo ze sídliště. O holkách platilo snad úplně to samé, akorát že byly mladší než ti kluci. Stejně jsem si musela přiznat, že jsem tu nejmladší, ale nikdo mi to neříkal nahlas a nevyčítal mi to. V partě se hulila tráva, každý ji hulil, i Monika. A tak jsem si řekla, proč ne? Hned po chvilce, i když jsem se rozkašlala, mě zastihl ten příjemný pocit, za který mohla tráva. Byla jsem naráz tak uvolněná, dokázala jsem se smát i naprostým maličkostem. Hudba duněla a já jsem tancovala v davu stejně odvázaných lidí, potom jsem si dala ještě flašku vína a byla jsem úplně hotová, takovou oslavu jsem vážně ještě nezažila.

Nakonec jsem se i dobelhala domů, jediný problém byl, že jsem měla v pondělí školu, což bylo nehorázné, když jsem měla tak šílenou kocovinu. Ten den jsem zrovna schytala dost hnusné známky, ale to mi bylo jedno, večer jdu znovu do F1 a tam se teprve žije život. Tak to trvalo několik měsíců, až jednou mi nabídla Monika éčko, samozřejmě za to něco chtěla i když jsme byly kámošky. Tak jsem jí koupila flašku a byl klid. Po éčku jsem tancovala celou noc, a ráno z F1 rovnou do školy, kde jsem se chtěla jenom vyspat a schytala to od učitelů, kteří vůbec nic nechápou, jsou asi moc staří. I rodiče se zajímali, co se tak naráz děje, když jsem jim ale řekla, že chodím s kamarády na diskotéku, neměli nic proti, a tak jsem se vždycky vrátila po půlnoci, abych zvládla školu. Do F1 jsem chodila už od šesti hodin odpoledne, to mi stačilo. O pár dní později jsem vyzkoušela LSD, dostala jsem po tom ale hrozný hororový trip, při kterém se mi zdálo, že mě někdo pronásleduje nebo sleduje. To bylo poprvé, ale potom ten problém zmizel a já brala LSD pravidelně a k tomu nějaké prášky, třeba Valium. K tomu ještě pořádný chlast, abych to mohla zapít. Tak to mi bylo přesně 13 a v té době se začalo objevovat háčko, bylo všude, ale každý z party říkal, jaké je to svinstvo, ať to neberu. Říkal to i Pavel, kterého jsem měla moc ráda, jenže on si píchl heroin první a na všechno ostatní se vykašlal. Byla jsem z toho v pořádným šoku, vůbec mě neposlouchal, když jsem ho přemlouvala, ať toho nechá. V partě z F1 se začalo háčko neuvěřitelně šířit, až jsem zjistila, že ho šňupe i Monika, musela jsem to zkusit taky, všechno je na hovno… Ostatní věci na mě mají čím dál menší účinky. A teď jsem cool heračka…

Hned po snídani jsem vyrazila do školy, neměla jsem žádné problémy, nic mě nedokázalo naštvat, ani staří a přísní učitelé. Moje dobrá kamarádka ze třídy Markéta si toho hned všimla, že je zase něco se mnou, ale ještě nepoznala, že jsem si dala herák. Myslela asi, že sjíždím LSD a mám nějakou halucinaci. Celý den jsem se těšila, až si dám znovu svoji malou dávku, asi budu taky muset zaplatit, ale to je jedno, za tak skvělý zážitek se platit prostě musí. Tak konečně si můžu šňupnout svoji porci, mám takovou chuť. Baví mě naprosto šílené věci, třeba sledovat si svoje tkaničky u bot, klidně i několik hodin. Takové blbosti dělají i ostatní, někdo čumí do stropu, někdo si po tichu povídá, jiný poslouchá hudbu. Sedíme vždycky u nejzastrčenějšího stolu, to bývá těsně za reprákama, tam je vždycky klid a není tam na nás ani moc dobře vidět.


Každý den jsem byla na F1 a časem mě přestalo už bavit pořád jenom šňupat heroin. Tak jsem se rozhodla přejít na píchání, je to prý účinnější, tak proč to nevyzkoušet… navíc stačí menší dávka, než kdybych si šňupala. Příprava se konala v naprosté pohodě, až teď jsem zjistila, že v F1 je braní háčka úplně normální. Všechno dělal Pavel, který s tím začal z celé party jako první. Hodně se v tom vyznal, první vzal malou lžičku a nasypal na ni trochu toho skvělého prášku, přidal k tomu trochu kyseliny citrónové, kdyby dávka nebyla čistá, aby se mohla rozpustit a začal lžičku ohřívat nad svíčkou. Dřív jsem nevěděla, proč máme na stole tu svíčku… trvalo to delší dobu a potom konečně natáhl všechno ze lžičky do stříkačky. Sama jsem si netroufla píchnout, tak jsem ho poprosila, aby to udělal za mě, trochu se usmál… a potom mě to úplně zasáhlo, reakce byla okamžitá a opravdu silná. Byla jsem absolutně šťastná a po pár skleničkách chlastu jsem se sesunula na zem. Za tenhle zážitek jsem musela zaplatit 300 Kč, i když jsme kamarádi, za drogy se prostě musí platit. Mám ale problém, za tyhle prachy si to nemůžu dovolit snad ani jednou za týden. Nikdo mi ty peníze zadarmo nedá, od matky dostanu maximálně 200 kaček na týden…

Za pomoc při psaní této povídky děkuji Hance S.

Další články seriálu Radostné mládí:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Radostné mládí (1. díl) (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 1 + 7 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132