Galaxie Team
GALAXIE
Nina, úterý 24.10.2017, 8:00:31
Radostné mládí (5. díl)

Radostné mládí (5. díl)

Byla jsem mladá, byla jsem unuděná, prostě to muselo přijít. A přišlo. Našla jsem si zábavu. Jakou? Světovou! Je mi jedno, co kdo říká, mám svou dávku a svět mi leží u nohou!
 

Utekla jsem za ním a pokračovala v braní háčka a dělání dětské prostitutky, tak to trvalo už hrozně dlouho. Pavel už nedokázal udělat tolik zákazníků, a já taky ne. Brali jsme toho hrozně moc a už nevěděli o světě. Nemuseli jsme myslet na to, že jsme naprosté trosky mezi feťáky, že jsme na tom nejvyšším stupni závislosti. Časem se mi začalo dělat špatně, když jsem se ráno probudila, přemohla to až dávka a někdy ani ona, dokonce jsem začala trochu přibírat na váze a mít větší chuť na jídlo, jenom jsem pořád nevěděla proč. Bylo mi už 15, měla jsem si to uvědomit, že jsem už vyspěla a můžu mít klidně feťácké dítě, které hned po narození dostane absťák a nebo bude postižené, nebo se vůbec nenarodí! Jak si to mám ale sakra uvědomit, když jedu ve fetu a s každým chlapem píchám bez ochrany…?

Pavlovi jsem to raději ještě neřekla, měl svých starostí nad hlavu, začal dělat dealera a nějak se mu nevedlo - a k tomu po něm jde policie. V bytě nemáme jedinou věc, která by šla prodat a jsme bez prachů. Potom přišel nejhorší den v mém životě, Pavla chytila policie při dalším zátahu a já mu ani nestihla říct, že s ním čekám dítě. Ztratila jsem ho… Bůh ví, jestli ho vůbec ještě někdy uvidím. Je mi mizerně. Zavřeli ho a nevím ani na jak dlouho, fet neseženu, pokud znovu nepůjdu šlapat na ulici. V téhle době mě baví se jenom tak říznout, uklidňuje mě to a zasloužím si to, a já to vím, někdy se říznu až moc, že to nedokážu snést. Klienti na mě ale pořád jedou, protože je pro ně zajímavé, když si užívají s mladou těhotnou holkou. Drogy jsou poslední co mám. Nedokážu už bez nich vůbec žít. Někteří známí "prasáci" už umí platit i háčkem, asi zjistili co všechny heračky kupují, co máme tak rády…


Jednoho dne to musí skončit!!! A co se stane s tím dítětem, které v sobě nosím? Nůž mi pomůže, nemusím moc přemýšlet, stačí se trochu říznout a hned mám čistou hlavu.Vím, že to problém nevyřeší, ale ráda si to namlouvám,chci aby to byla pravda. Už nechci přemýšlet o Pavlovi a našem dítěti, o všech mých problémech…. Musím se řezat čím dál víc, nedokážu přestat. Jenže dnes jsem to asi přehnala, je mi hrozně špatně, snad mi dojde někdo pomoct. Vlastně jediný můj kamarád je Honza, pokud se vrátí domů, přežiju... Ale co když ne??? Tak budu mrtvá a se mnou i mé nenarozené dítě, umřu tady na podlaze a nebude už žádné utrpení, nebude už žádný život, žádné drogy, žádné emoce … Všechno skončí, objeví se tma a já už nic neucítím. Vždycky jsem se z toho nějak dostala a možná i teď, protože Honza konečně přišel. Když mě uviděl ležet na podlaze v krvi, hned volal záchranku. Honza byl vždycky při smyslech, bral drogy a stejně věděl, co se děje. Cítím něčí ruce, dávají mě na lehátko a nesou pryč, dokážu zaslechnout nějaké útržky "Zase nějaká bláznivá malá holka, co se chce zabít, to je ale služba…", je mi z nich špatně, jak je nenávidím. NENÁVIDÍM!!!!

Konečně se sanitka dostala do nemocnice, kde mi chtějí dát krev, jenže nikde mě nemůžou napíchnout, až poněkolikáté se jim to podaří, moje tělo vypadá hnusně, sama sobě se hnusím! Nenávidím se za to jak vypadám, chci vypadat normálně, ne jako heračka, chci s tím skončit ale nemůžu, nedokážu si s tím poradit. V nemocnici si mě pamatují a hned říkají rodičům co jsem udělala, taky že jsem asi těhotná a beru drogy. Matka se z toho málem složí a otec si potichu sedne na židli v rohu místnosti. Za chvilku dostanu absťák, mám to už propočítané…

Opravdu jsem ho dostala, byl hrozný a doktoři se opravdu báli, abych nepotratila. Byl nejsilnější jaký jsem kdy dostala, válela jsem v křeči na lehátku, někdy to ani nestihla na záchod, hnusně jsem se pozvracela…. Pot ze mě tekl neustále, slyšela jsem cizí tichý hlas v mé hlavě, který mi říkal ať to skončím.

Po několika dnech jsem dostala naději, ještě dva měsíce a budu mít dítě, pokud nebudou komplikace a zatím podle vyšetření není nijak poškozené, snad to bude pravda, prosím…

Jsem teď čistá, snad do toho už nikdy nespadnu, nechci aby se to opakovalo, už bych to podruhé nezvládla. Nikdo by mi nepomohl, až se mi narodí miminko, chci se s rodiči odstěhovat někam pryč, třeba i na vesnici, kde nikdo neví, že nějaké úžasné drogy existují, kde nejsou nijak zkažení. Tam neví co je to zlatá střela a absťák, nedokážou si představit co je to závislost. Neví, že existují mladí heráci a děvky za jednu dávku.

Za pomoc při psaní této povídky děkuji Hance S.

Další články seriálu Radostné mládí:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Radostné mládí (5. díl) (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 7 + 10 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132