Röyksopp 2009 vystupují z vlastního stínu. Ovšem jen o krůček. Tak, aby je čerstvý jarní větřík neodvál z jejich místa, a tak, aby na ně nedosáhlo moc slunečních paprsků, které by osvítily jejich pochmurné severské duše. Röyksopp jsou pořád v depresích, ne že ne. Když z pečlivě uvařeného dekadentně tanečního koncentrátu vytáhnete až lacině znějící juchandu „Happy Up Here“, není na té desce vůbec nic veselého. Jediný rozdíl je v tom, že se vám z té trpké příchuti světa na jazyku nedělá zle, ale jen nad ní mávnete rukou.
Skupina nedávno avizovala, že k Juniorovi ještě letos vyjde jakési „pokračování“ s názvem Senior – společně mají pak tvořit ucelený koncept v duchu Röyksopp 2009. Mírná skepse je zde však na místě. Senior k Juniorovi může přirůst názvem, a když si kluci vyhrají s obalem, tak i graficky, ale hudebně? Na to je asi Junior moc skvělou deskou. Navíc perfektně samostatně životaschopnou. Nebudu ale předbíhat, v podzimní recenzi si povíme…
Dvojici Torbjørn Brundtland / Svein Berge na albu vokálně obohatily čtyři ženské hlasy – z toho asi nejpoctivější práci odvedla kolegyně ze švédských The Knife Karin Dreijer Andersson. Nervydrásající „Tricky Tricky“ byla očividně od začátku psaná Karin přímo na tělo, její naléhavý plačtivý vokál spolu s nedokonalou angličtinou a textem „Six afraid of seven cause seven ate nine“ tvoří dohromady jeden z nepropracovanějších songů na albu nasáklý temným electrem. Podruhé dostala Karin prostor v „This Must Be It“, kde pro změnu v refrénu předvádí zpěvný falzet – to vše v jak jinak než tanečním duchu jako po jedné tabletě extáze. „The Girl And The Robot“ jakožto druhý singl zase okořenila blonďatá Švédka Robyn. Tento kritikami oslavovaný track o osamělé holce a jejím pracovně příliš vytíženém příteli oplývá charismatem nefalšované diskotékové hitovky s atributy nejsilnějšího songu na desce, který jako elektrickým šokem zvedá ze židle i mrtvoly. Hned po ní přichází jakýsi útlum v podobě „Vision One“ s éterickými gumovými zvuky a téměř kosmickým vyvrcholením. Nápadité, jen je na ni už ve třetí skladbě přece jen trochu brzy.
Váš zpackaný život vám dvojice (tentokrát bez hostů) připomene v tracku „Röyksopp Forever“ pomocí své skoro hororově poskládané struktury, která nutí k sebereflexi stejně tak vás jako Torbjørna a Sveina. Prozřetelně (na osmé místo) postavená „You Don’t Have a Clue“ sice připomíná, že „this party hasn't ended / not for me and you“, ovšem většího životabudiče se až do konce desky nedočkáme. Track ukončující celou party, který zároveň slibuje krušnou ranní kocovinu („It’s What I Want“) vám bude znít v uších ještě dlouho potom, dost možná si ho budete pobrukovat do tmy ze spaní. A ráno se probudíte a bude vás bolet hlava. A dáte si to celé znovu.
Junior není jen skvělé elektronické album, je to především jarní dancefloor filler se vším všudy – s první skleničkou, první tabletou extáze, nevyčerpatelnou energií, barevnými prasátky na stěnách, flirtem na jednu noc a ranním vystřízlivěním. Jde o to nejbarevnější, co kdy Röyksopp vydali, a my víme, že oni vždycky inklinovali spíše k šedavému electru, proto si slovo nejbarevnější přeložte podle svého. Pokračování na podzim 2009.
Kapela | Röyksopp |
---|---|
Album | Junior |
Sestava | Torbjørn Brundtland, Svein Berge |
Žánr | Electronic, Chillout, Dance |
Skladby | Happy Up Here, The Girl And The Robot, Vision One, This Must Be It, Röyksopp Forever, Miss It So Much, Tricky Tricky, You Don't Have A Clue, Silver Cruiser, True To Life, It's What I Want |
Celkový čas | 50:55 |
Hodnocení | 95 % |
Zdroj foto: Oficiální stránky Röyksopp