V jednom z těch ošklivých ledových podzimních dnů jsem měla tu čest setkat se s partičkou pohodových lidí skrývajících se pod názvem MISTAKE. Jde o mladou kapelu ze Zlínského kraje, které vévodí lehce nervózní, leč příjemně vystupující, manažer, kytarista a zpěvák v jednom – Mara. Doplňuje ho neméně usměvavá dvojice – basistka Radunka a bubeník David. U hřejivých hrnečků čaje jsme probrali spoustu zajímavých věcí týkajících se nejen (ale hlavně) muziky.
1. Můžete se na začátek představit? Říct něco o sobě?
Mara: Vznikli jsme v roce 2005 na podzim. Byl jsem to jen já a původní 2 členové. Hráli jsme Nirvanu. Na jaře jeden člen odešel. Zlomilo se to v létě, kdy jsme nabrali Davea a byli zase 3. Jenže pak byly prázdniny a starý člen nechodil na zkoušky, po sporech kapelu opouští a do dalšího podzimu zůstáváme jen 2. Před koncertem jsme sháněli basáka a tehdy přibíráme Radušku, se kterou jsem se už znal. Pak jsme zahráli pár koncertů, nahráli dema a naše sláva začala vzrůstat (smích).
2. Když jsme u té slávy, jak jste na tom s fanoušky?
M: Snažíme se sbírat. Hrajeme vlastní věci, takže se snažíme získávat NAŠE fanoušky. Od koncertu ke koncertu jich přibývá. Jsme slavnější a slavnější (smích). Doufám, že to bude lepší a lepší a bude jich víc a víc.
3. Proč se jmenujete zrovna MISTAKE? Na stránkách to úspěšně tajíte.
M: To asi neprozradíme… to se nedozví nikdo. Tak Mistake… Prostě Mistake. A odkaz na bývalé dva členy (zamyšlení). Dodatek na konec: To budeme tajit dál, hledejte bývalé členy.
4. Jaký je to pocit mít svou vlastní kapelu?
Radunka: Stresující.
Proč?
R: Marovy nároky jsou vysoké.
M: Ale jinak jsou vztahy v kapele výborné. Nikdy se
nehádáme, máme se rádi… (lehká ironie)
D: Tak …
R: Zahřeje to u srdíčka.
D: Jako ten čaj co pijeme.
M: Je to super, protože tady sedíme u teplého čaje
(smích).
5. Máte nějakého managera nebo si všechno děláte sami? Je těžké se prosadit?
(Dave ukazuje na Maru) M: Já jsem takový mini
manager. Zatím se nikdo nenašel, tak kdyby měl někdo
zájem, tak se může ozvat. Obepisuju příležitostně
akce a kluby, někde přijmou a někde ne. Příští rok na
jaro se to chystáme rozjet ve velkém. (kapela se
diví).
A nějaké podrobnosti?
R: No, to mě taky zajímá.
M: Chystáme se objet pár fesťáků v okolí. Aspoň teda
na menší pódia a pak samozřejmě kluby. Ještě víc
než teď. A rádi bychom se podívali i někam dál.
Ještě bych chtěl zmínit takové 2 spřízněné
kapelky, se kterýma si čas od času zahrajeme a to sou
Clown Army a Raminate – zdravím
kluci. :)
6. Tak to držím palečky. A co vy a koncerty a festivaly? Jezdíte na nějaké jako fanoušci?
M: Rád chodím na koncerty. Ne moc často, ale ano. Teď
jsem byl na Trnkobraní, na fiXu a takové ty klasiky.
D: Ani ne.
M: Ještě dodám, že nemám rád koncerty, kde lidi jenom
sedí. Mám rád ty, kde se lidi baví a můžou se tam
úplně vybít.
R: U Tetoura (místní nezávislý klub – pozn.)
nejlepší.
7. Býváváte nervózní před koncerty?
M: Já osobně ano a hodně. Předtím než vylezu na
pódium. Pak brnknu a je to dobré.
D: Teď už je to lepší s ním.
R: Napije se a je v pohodě.
M: Hodina před tím je hrozná. Celý týden se těšíš a
pak ta hodinka je krizová.
Jak proti tomu bojujete? Nějaký tip?
R: Spánek, ale není kde.
M: Třepu s každým v okolí, takhle (předvádí na
Daveovi). Nejvíc to odnáší spoluhráči a lidi
kolem mě.
8. Jaký byl váš nejhezčí koncert? Na jaký máte krásné vzpomínky?
D: U Tetoura.
M: Oba dva tam.
D: Tam byl první koncert.
M: A taky bych rád řekl, poslední Kohútka byla
parádní.
R: Až na tu zimu.
M: No jo… hodně mě překvapili lidi, byli tam samí
neznámí a přišli za náma jedni se zeptat, jestli budeme
hrát, že přijeli na nás… A to mě hodně zahřálo
u srdíčka. Jo, takových akcí by mohlo být víc.
Jaktože tam byla zima? Co to bylo za
klub?
M: To bylo venku, na horské chatě asi v 1000 metrech a
byla to fakt strašná kosa, ale stálo to za to.
9. No a na jaký koncert máte tedy nejhorší vzpomínky?
R: První Kalíšek.
M: Tam akorát nebyla dobrá aparatura. Ale jinak se mi
líbí všechny. Jo a . . . (censored)
R: No to jo.
D: Ještě žes to vzpomněl.
R: Antibiotika a samé masité jídla (Radunka je
vegetariánka – pozn.).
M: No sice jsme hráli ráno a pak tam nic nedělali, ale
aspoň jsme měli jídlo a pití zadarmo. A i folkaři
nás tam chválili. Jo, já jsem spokojený. Minimálně za
to jídlo to stálo. A ještě jsme se opálili.
10. Přejděme k vaší muzice – proč právě grunge?
M: Já bych nechtěl, aby nás někdo přirovnával
k Nirvaně. Už jsem slyšel hlasy, že hrajeme jen
3 akordy a sólo a zase se to opakuje, ale jak můžou
vědět, že jsme zrovna Nirvana, když 3 akordy
hraje dneska každá druhá kapela. Jak můžou vědět, že
nejsme The Vines, VF, Oasis, …
A mě ty tři akordy baví.
Fakt jenom tři?
M: V některých písničkách je i dokonce pět akordů.
(smích).
D: Nevím, tos započal ty (ukazuje na Maru), já
se k tomu jen přidal.
R: Já už jsem přišla do hotového.
11. Tohle bude otázka jen pro Maru – myslíš, že má grunge budoucnost?
M: Jako styl a budoucnost takovou jako v 90. letech
vůbec. Že by to hrály kapely, to vůbec.
Všichni jsme se shodli: Dneska frčí hip hop.
M: Ale může se objevit kapela, která je dobrá. Ale jako
styl už fakt ne.
12. Kolega z redakce, když jsem se zmínila o tom, že jste grunge, mi napsal, že kdybyste byli pravý grunge, tak řeknete, že je tohle komerce a žádný rozhovor neuděláte… co byste k tomu řekli?
M: Komerce… co je komerce? Podle mě je komerce úplně něco jiného. Například Superstar. Lidi to nutí, protože se to vysílá a vráží se do toho peníze. Podle mě by kapela měla využít většinu příležitostí, které se jim nabízí. ne se upisovat a dělat to tak jak ti to někdo přikáže. Podle mě by těch příležitostí pro začínající kapely mělo být víc – víc klubů. Rok od roku je to pro kapely těžší, nemají kde hrát, pro koho… Je to smutné (zoufalý smích). Komerce je podle mě fakt jinde. Podle mě je blbost nevyužít příležitost a obzvlášť když jsi začínající kapela.
13. Když jsme u těch soutěží jako je Superstar – šli byste do něčeho takového?
D: Mně by to bylo úplně jedno.
M: To je tak vždycky (smích).
R: Záleží co by to bylo.
M: Dobrá soutěž by byla – natočit CDčko a to
nejlepší by nějaké vydavatelství vydalo. Myslím, že
je pro kapelu lepší, když se k CD probere sama. Když
má nějakou jistotu fanoušků, pro které tu bude pořád.
V soutěži to vydáš a za rok o tobě nikdo nemusí
vědět. To není vůbec dobré.
14. A co vaše CD?
M: Chtěli bychom… kdo by nechtěl. Ale je to
finančně náročné.
A máte teď něco?
M: Teď se na něco malého chystáme, tak uvidíme, co se
z toho vyklube.
A co nějaká nezávislá
nakladatelství?
M: No o ničem moc nevím. Většina takových kapel si to
vypálí a pak prodává, třeba za 50 kaček. Ale my
bychom chtěli něco většího, vydavatelství, které by
nás podporovalo a to hodně. Ty malé taky nejsou špatné,
ale s tím se o moc dál nedostaneš. Tímto je
nezavrhuju, jsou taky dost dobré.
D: My jenom hrajem.
15. Kolik vám kapela bere času? Máte nějaký volný čas?
D: Minimálně.
M: Zkouška je jednou za měsíc, teda za týden (smích),
tak se to dá zvládnout. Samozřejmě to není jenom
o zkouškách. Hraješ, vymýšlíš, přemýšlíš,
cvičíš, sháníš koncerty, komunikuješ s redaktory…
To se nezdá, ale občas je to docela fofr.
R: Ale na koníčky čas jistě zbývá.
A na školu…
16. A jaké jsou vaše koníčky?
M: Já mám Monču.
D: Já nic nemám… ještě občas na ryby, jinak nic
moc.
R: Kreslení, focení, zvířátka.
17. Ještě se vrátím k vaší muzice, totiž k textům. Zpíváte anglicky – proč? Není to problém?
M: Tak texty píšu já. Mě angličtina přijde daleko
jednodušší, češtinu musíš umět, ale v angličtině
ti zní každé druhé slovo.
R: A francouzsky neumíš.
M: A navíc je to jednodušší a při koncertech se
nemusíš bát, že něco spleteš.
To právě naopak, ne?
M: No že ti nerozumí a je to melodické (smích).
18. A kde bereš inspiraci, Maro?
M: Každodenní život – co se ti stane, co cítíš,
něco ventiluješ ven. Je to o tom vyjádřit se, jakkoliv.
A je důležité, aby to mělo pro tebe nějaký význam a
ještě lepší je, když si v tom každý posluchač najde
něco vlastního, když mu nic nepředepisuješ, žádný
děj a každý si může najít něco co je jen jeho.
To musíš mít teď samé optimistické texty,
když máš přítelkyni.
M: No… To není jen o přítelkyni… jasně… prostě
něco tě nas..e ve škole, tak o tom napíšeš. Musíš
pomáhat, jsi naštvaný… prostě můžeš psát
o čemkoliv. Třeba o tomto hrnku na čaj (vezme jej do
ruky a zasměje se).
19. Už vás nebudu trápit, přejděme na vzkazy.
M: Podívejte se za 2 měsíce na stránky, čeká vás
tam překvapení.
D+R: Jaké?
M: Vzkazuju vám ať, ať, ať . . . papapaa
R: A nejezte zvířátka!
Hodinka s touhle kapelou utekla opravdu rychle. Panovala příjemná a uvolněná atmosféra, která se doufám přenesla i do odpovědí. Těším se, až se s nimi a třeba i s vámi uvidím na jejich koncertě. A na závěr doporučuji návštěvu jejich stránek, kde najdete i nějaké ukázky a videa z jejich tvorby.
Foto by Krajic | Info o kapele: www.mistake.cz