Galaxie Team
GALAXIE
Daniel, neděle 17.12.2017, 10:53:47
29.9.2005
Příběh z (Ba)Sin City

Příběh z (Ba)Sin City

Co vznikne, když se spojí režisér El Mariachiho s člověkem, který vymyslel Sin City a plejádou skvělých herců? - Nechte se zasáhnout náloží drsné romantiky temného příběhu z Města hříchu... - Opravdu ta hlava mluvila?
 

Tento film už bohužel chytnete asi jenom v několika menších kinech, nicméně rozhodně stojí za shlédnutí (tedy když tak půjčení DVD apod.). Robert Rodriguez - příběhy El Mariachiho, Spy Kids - se tu zaníceně chopil velice zajímavého komiksu Franka Millera, cyklu z "Města hříchu". Rodriguez poskládal svůj film ze tří sešitů o Sin City: Hard Goodbye (vůbec první příběh ze Sin City, který vyšel roku 1991), Ten žlutej parchant a Velká tučná zabíjačka. Při adaptaci komiksu se snažil o co možná největší doslovnost, takže mnohokrát postupoval stylem "okénko po okénku, slovo po slovu". Britanny Murphy, která ve filmu hraje jednu z vedlejších postav, servírku Shelii, to vyjádřila takto: "Sin City není jen adaptace komiksu, spíše překlad z jednoho média do druhého" (PREMIERE 07/2005). V duchu své snahy o maximální věrnost si Rodriguez jako spolurežiséra přizval samotného autora předlohy, Franka Millera. Neváhal se kvůli tomu rozejít s režisérskou asociací Director´s Guild, které byl členem a jež má ve svých stanovách podmínku, že dva režiséři nesmí pracovat na jednom filmu. Miller si nakonec také vystřihl cameo kněze, jednoho z lidí, kterým je osudný tradiční výslech (...) jedné z hlavních postav, Marva.


Rodriguez se komiksu přibližuje i některými filmařskými postupy, např. poměrně často používá vnitřní monolog ústředního hrdiny jako doprovod k dané akci, který tak zastupuje popisek pod komiksovým okénkem... Neopakovatelnou atmosféru filmu buduje především jeho výtvarné zpracování. Stejně jako původní komiks, je tento film černobílý (až na jisté výjimky k nimž se dostanu...), ale na první pohled se od klasických, "pravých" černobílých filmů, čímsi liší. Je temnější, hlubší a tajemnější už svou výtvarnou stránkou. Rodriguez to vysvětluje tím, že bylo třeba vyloučit většinu škály šedi, aby se film více přiblížil Millerovu komiksu (černobílé filmy jsou totiž ve skutečnosti šedobílé!). Jak už jsem naznačila, některé další barvy se tu přece jen objevují, a protože vždy vystupují z černobílého pozadí, jejich účinek se magicky zvyšuje. Kupříkladu nejryzejší záporák, senátorův syn alias Žlutej parchant (Nick Stahl), který rád znásilňuje malé holčičky, je opravdu "žlutej". Přímo září a je daleko slizštější a děsivější, než kdyby se pohyboval v "normálním", barevném světě.


Čas od času na okamžik dostanou barvy postavy, které mají zásadní význam pro některou další osobu z příběhu. Jediná z nich je většinu času plnohodnotně nebo možná až nadhodnoceně barevná, a to kurtizána Goldie, "jediná žena, která si kdy připustila Marva k tělu" a do které se on samozřejmě zamiloval. Ale je tu - eufemisticky řečeno - problém. Po jedinečné noci, kdy oba spí u Goldie v bytě, se otevřou dveře a někdo neslyšně vklouzne dovnitř. Ráno je Goldie mrtvá a Marv pozná, že ho potřebovala jako ochránce. Přísahá, že ji pomstí a vydává se na cestu plnou překvapivých odhalení a potoků krve. V jeho představách se mu Goldie nadále zjevuje ve všech barvách... Když se k němu připojí její sestra, občas si ji s mrtvou ženou splete, a to pak dochází k zajímavým přechodům z barevné do černobílé, jakoby do někoho vstupoval život a zase z něj rychle utíkal... Je třeba trochu přiblížit Marva (Mickey Rourke). Je to dvoumetrový "(hodně) drsný hoch", jeho tvář je zbrázděná rvačkami, alkoholem, cigaretami a prostě životem v Sin City a když mu pak obličej poškrábne Goldiin vrah, je to ještě horší. Mohli bychom říct, že Marv "chodí přes mrtvoly" a má zvláštní slabost pro dlouhé kabáty, a tak většinou lidi žádá, jestli by nebyli tak hodní a nesundali si je. Mohly by se ušpinit...


Krev. S krví se ve filmu pracuje velmi zajímavým způsobem. Existuje zde vlastně trojí. Bílá, která obrušuje brutalitu některých scén, zřídka také klasicky červená, jež naopak na černobílém pozadí působí velmi výrazně a Parchantova žlutá, která vytváří spíš dojem jakéhosi slizu a posiluje tak negativní charakteristiku svého nositele. Tím se dostáváme k dalšímu bodu, jenž si, co se týče Sin City, rozhodně zaslouží pozornost... Toto město by se dalo popsat jako hříšné (...), špinavé, nebezpečné... plné násilí. Jeho tu tolik, že se po nějaké době přestanete ošívat a nezbývá vám, než jej přijmout jako nutnou součást života v Sin City. Film postupem času představuje širokou škálu zločinů, jejichž jediným původcem je člověk a jejichž estetizace (od začátku do konce se na film opravdu moc dobře dívá) nevede k nějaké adoraci násilí - tak by se dal totiž snímek dezinterpretovat - spíš to člověka ponoukne, aby o něm na místo rychlého odsouzení přemýšlel. Přirozeně až po filmu, během něj na to nemá čas. Tím nechci říct, že by Sin City svádělo k nějakému moralizování, ničemu není vzdálenější... je spíš takovou zajímavou exkurzí do světa, který se něčím liší od toho našeho a něčím zas tak moc ne. Faktem je, že obyvatelé Sin City musí často bojovat o holý život a něco svých morálních hodnot odložit na neurčito. Je to špatné (říkám i při vědomí jak je tento pojem relativní), ale v kontextu reality města pochopitelné. Musíme uznat, že člověk se zde stává částečně zvířetem, které více než na úsudek nebo svědomí, spoléhá na své pudy či instinkty. A snadno lze Sin City srovnat s divokou džunglí plnou zvířat, dennodenně bojujících o přežití. Ovšem v jeho obyvatelích zůstává ještě mnoho lidského, a to je na nich zneklidňující i přitažlivé.


Všechny postavy z jednotlivých povídek (jsou tři, ta první je zároveň poslední) jsou zajímavé a svébytné figury. Přímo z nich sálá Sin City, a tak je rovněž díky nim, celý film pastvou pro oči i uši. O výtvarné stránce už toho bylo řečeno dost, ale samotní herci - kteří byli mimo jiné vybíraní podle toho, jak moc se podobají dané postavě z komiksu - jsou potěchou očím. Marva už jsem popisovala, hrdinové další povídky Dwight (C. Owen) a Jackie (B. del Torro) jsou pohlední, ale typicky rozervaní "hrdinové ulice", opravdoví až po výraz v očích. Ženy jsou krásné jako obrazy, což nejvíc platí samozřejmě pro Goldie, ale zároveň musí být soběstačnější a otrlejší, než by potřebovaly za normálních okolností a kombinace těchto - povahových a fyzických - vlastností, do značné míry utváří jejich osobnosti. Co se týče toho druhého smyslu, hudba je ve filmu kvalitní, hodící se... takový "industriální hardrock" (podílel se na ní i R. Rodriguez). Ale vašemu sluchu zalahodí především hlasy mnoha hrdinů. Jedná se o klasickou kombinaci "alkohol, cigarety a prostě život", která opět zesiluje dojem z daných postav (Marv, Dwight, Jackie, policista Hartigan, kterého hraje Bruce Willis...). Zvláštní zmínku si zaslouží Elliah Wood, coby tichý kanibalistický zabiják, který po celý film neřekne ani slovo, jen se usmívá a vraždí a usmívat se nepřestane, ani když mu vlk užírá nohy a ruce. Lepšího kandidáta na takový úsměv, než je Frodo (odpusť, Elliahu...), byste nenašli!


Proč je příběh Sin City tak silný? Cítím v něm něco starého, archetypálního, co sice podvědomě známe, ale z naší každodenní reality už to vymizelo. Pochopíte, až uvidíte Dwighta s kurtizánou Gail (Rosario Dawson), střílet bok po boku proti houfu poskoků zkorumpované státní moci (ehm... policistů). Celou scénu doprovází Dwightův vnitřní monolog, který se teď pokusím, byť ne doslovně, interpretovat. "Stojíme tady, na tý zdi, já a moje Gail a snažíme se sundat co nejvíc polišů. Myslej si, že nás maj v hrsti," objeví se další prostitutky "ale od čeho má člověk přátele. Podívám se na Gail, která s potěšením pálí do hloučku před náma a vypadá při tom jako bohyně války. Baví ji to. Koneckonců... mě vlastně taky." políbí ji. Stojí vedle sebe a střílí. "Vždycky tě budu milovat. Vždycky a nikdy." Tehdy vás zamrazí a pochopíte. (Ne!!! Nic takového, že láska zvítězí nad vším a že ona je tím hlavním, ne ne... prostě TO pochopíte). Do tohohle okamžiku se koncentruje síla celého filmu. Jde přirozeně o můj osobní dojem, ale protože silných scén je tu dost, řekla bych, že každý si v tom filmu nějakou podobnou, i když třeba ne přesně tuhle, najde... A až poslední povídka dospěje k svému konci, cyklus se uzavře. Všechny tři příběhy dojdou jakéhosi vyústění a v Sin City alespoň na chvíli zavládne klid... byť konec rozhodně není "happy".


A co ta hlava, říkáte si... Máte ji mít: Jedná se o nejvtipnější scénu celého filmu. Věci se vyvinou tak, že Jackie je podříznut, a tak ho Dwight musí s jeho, rovněž neživými, kumpány odjet uklidit do bažiny. Protože kufr už má plný Jackieho kamarádů, je nucen posadit si jeho samého na sedadlo spolujezdce. Po chvilce jízdy na něj začne mrtvola, doprovázeje to, řekněme, zajímavými pohybovými efekty, mluvit a ten jí v duchu odpovídá... celou sekvenci režíroval Rodriguzův kamarád Quentin Tarantino.

Název: Sin City
Český název: Město hříchů
Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller a... Quentin Tarantino
Scénář: Frank Miller a Robert Rodriguez
Hudba: John Debney, Graeme Revell a... Robert Rodriguez
Hráli: Bruce Willis, Mickey Rourke, Jessica Alba, Clive Owen, Rosario Dawson, Elliah Wood, Benicio Del Toro, Nick Stahl ...
Země: USA
Rok: 2005
Hodnocení: 90 %


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Příběh z (Ba)Sin City (0 komentářů)
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132