TimeShift

Ač se na první pohled TimeShift jeví jako jen další tuctová střílečka, pravda je jiná. Sice se nejedná o kdovíjak revoluční titul, který v recenzích získává jedno absolutní hodnocení za druhým, ale nabízí pár originálních prvků, které zkrátka stojí za vyzkoušení. TimeShift je dokonce hrou, která byla dokončena hned dvakrát. Vývojářský tým Saber Interactive nejdříve tento titul vyvíjel pod vydavatelem Atari. Ovšem Atari se zdál vývoj TimeShiftu příliš nákladný a proto jej prodal vydavatelské společnosti Vivendi. Vivendi ale krátce po transakci zjistilo, že je TimeShift nedostatečně kvalitní akční záležitostí. Tvůrcům ze Saberu tak nezbylo nic jiného, než celou hru kompletně překopat, aby se jejich „chlebodárcům“ líbila. Nechci jim křivdit, ale na výsledném produktu to moc znát není a nechci si raději ani představovat, jak vypadala původní verze.

Bezbarvý příběh

Hlavní hrdina hry je bezejmenný fyzik, který pracuje na přísně tajném projektu, jehož výsledkem by měla být technologie umožňující libovolné cestování časem. Už to vypadá, že se oblečky dostanou do módy, když se stane něco nečekaného – jeden z hlavních fyziků se zmocní hotového prototypu a odcestuje s ním do minulosti. Samozřejmě, že tam nedělá nic pěkného. Náš hrdina dostane na svá bedra za úkol vydat se po stopách tohoto šílence a překazit mu plány. Jak? Přece s druhým prototypem obleku. Zdá se vám, že se TimeShift odehrává v budoucnosti, že? Ovšem chyba lávky! Celá zápletka se odehrává v roce 1939, kdy vládne krutý diktátor Aiden Krone, což je ten šílený vědec, kterého se snažíte dostat. Ovšem rok 1939 v TimeShiftu neodpovídá tomu našemu. Díky vetřelcům z budoucnosti se vše změnilo a nic nevypadá, jak by mělo.

Hrátky s časem

Ony originální prvky zmiňované v úvodu jsou ty, že si můžete jen tak pohrávat s časem a také ho využívat ve svůj prospěch. Ťukáte si na hlavu a říkáte si: „Zase ten bullet-time?“ Ne tak docela, i když i on je ve hře zabudován. Vedle něj ale můžete s pomocí speciálního obleku čas zastavit nebo dokonce vrátit. A jak tyto „časohrátky“ vlastně fungují v akci? Proberme si všechny možné; začneme třeba se zpomalením času. Tento prvek asi nejvíce využijete při přestřelkách s více protivníky. Všechno se po aktivování této featurky zpomalí, tedy až na vás (nic nového pod sluncem). Vrácení času nejlépe využijete v situaci, kdy něco odvede vaši pozornost a nepřítel vám pod nohy hodí granát, kterého si nevšimnete. Došly vám náboje? Nevadí! Stačí v klídku zastavit čas, doběhnout k nejbližšímu nepříteli a vytrhnout mu z jeho špinavých rukou zbraň, abyste mu mohli posléze uštědřit pořádnou dávku naleštěného olova z jeho vlastní pistole. Ovšem všeho s mírou. Ve hře totiž existuje „časometr“, který se neustálým používáním obleku vyčerpává. Naštěstí se ale rychle dobíjí.

Lineárnost

Jednou ze stinných stránek tohoto titulu je bohužel design misí. I když se to v případě Call of Duty osvědčilo, tady lineární pojetí zklamalo na celé čáře. Ve hře vám stačí pořád jen postupovat kupředu a kosit nabíhající nepřátele. V interiérech se to dá zkousnout, ale pokud se zrovna procházíte po exteriérech, máte k dispozici jen jednu cestičku a všechny alternativní možnosti jsou úplně stupidně zabedněné… Musím zmínit i silnou naskriptovanost, kterou tvůrci ze Saberu taktéž pokazili, jak se jen dalo.

Zbraňový arzenál

Teď vzhůru na zbraňový arzenál, s nímž je to tak půl na půl. Setkáte se jen s devíti bambitkami a čtyřmi typy granátů, přičemž náš bezejmenný fyzik unese jen tři kousky a jeden druh granátů. Trochu podivné mi přišlo, že je jedno, jaké tři kousky to budou, protože fyzik unese i ty tři největší. Nečekejte žádné zbraně, které hýří originalitou. Většinou se jedná o prachsprosté plagiáty z jiných her. Vedle klasickým zbraní můžete střílet i z luku se speciálními šípy. Speciálními proto, že při protnutí nepřítele explodují a nadělají za sebou pěknou paseku. Dále je zde klasická automatická puška s vestavěným granátometem, brokovnice, aj.

Multiplayer

Narozdíl od singleplayeru, kde stačilo zmáčknou tlačítko, ve hře více hráčů se používají k časohrátkám speciální granáty. Světe div se, jsou také tři. Po vyhození granát na místě dopadu vybouchne a kolem něj se vytvoří obrovská bublina. Hráči v ní budou buď zpomaleni nebo téměř zastaveni a nebo se v ní vrátí o nějakou dobu v čase, což závisí na typu použitého granátu. Co se týče herních módů, je jich celkem šest. Jedná se ale o naprostou klasiku (boj o vlajku, všichni proti všem, jeden na jednoho atd.).

Sečteno, podtrženo

Hodně mě potěšila HW náročnost tohoto titulu. Hru si v pohodě zahrajete s 2 GHz procesorem, 512 MB RAM a 128 MB grafickou kartou. Pokud překousnete silnou linearitu, můžete si tento titul užít. Já ji však nepřekousnul a podle toho vypadá i hodnocení.