Výměna (Changeling)

Ještě než americká kina ovládlo jeho loučení s herectvím v Gran Torino, vydal se Clint Eastwood do Los Angeles třicátých let, aby na stříbrná plátna celého světa naservíroval skutečný příběh svobodné matky Christine Collins a jejího malého syna Waltera. Právě ten je, i přes svůj relativně krátký pobyt ve filmu, tím hlavním hybatelem děje ve chvíli, když beze stopy zmizí. Rozjíždí se pátrání losangelského policejního sboru, který si po několika skandálech potřebuje napravit reputaci, k čemuž by nalezení ztraceného dítěte a mediálně vděčné téma shledání syna s matkou mohlo zásadně pomoci. Koho zajímá, že nalezený Walter je ve skutečnosti o něco menší než před svým zmizením a že za těch pět měsíců přišel k obřízce? Policii určitě ne, a když se jím pokusíte tvrdit opak, nebudou váhat ani minutu a pošlou vás do blázince – i v případě, že jste jeho vlastní matka.

Na celý film by se vlastně dala uplatnit věta „To nevymyslíš.“. Výměna je totiž jedním z těch snímků, které dokazují, že ty nejsilnější příběhy píše sám život. Stejně jako v případě Krvavé neděle nebo Letu číslo 93, byl jeden výborný film vykoupen neskutečným utrpením, v tomto případě strádáním jedné svobodné matky, která chtěla zdánlivě banální věc – znovu se shledat se svým synem – a neváhala se kvůli tomu postavit celé policii i městskému zastupitelstvu.

Strhující příběh Christine Collinsové by ale možná navždy zůstal v zapomnění, nebýt scénáristy Michaela Straczynskiho, který ho objevil před sedmi lety v archivu losangelské radnice a ve formě skvělého scénáře ho naservíroval do zkušených rukou Clinta Eastwooda. Ten silnou látku vyždímal do poslední emoce a nezapomněl ji přitom obalit vynikající technickou stránkou a soundtrackem, využívajícím k navození potřebné atmosféry především jednoduchých komorních skladeb.

Oproti tomu komorní rozhodně není výkon představitelky hlavní role, kterou si vystřihla Angelina Jolie. Obsazení jednoho z největších sex symbolů všech dob do role obyčejné ženy, která se v dračici promění až poté, co ji zmizí syn, se sice zpočátku zdálo být divné už kvůli staromódním kostýmům (asi ta poslední věc, kterou by chtěl chlap na Angelině vidět, když už by teda na sobě měla něco mít), ale Eastwood potvrdil, že má celý film pevně v rukou, režií počínaje a castingem konče. I díky tomu může na letošních Oscarech slavit hvězdný pár Jolie & Pitt double, tedy vítězství za hlavní roli v ženské i mužské herecké kategorii. Chodící reklama na adopci ve Výměně skutečně podává excelentní výkon, na druhou stranu pokud vám Angelina nesedí, budete mít s filmem slušný problém, protože z plátna pomalu nesleze a emoční výlevy vystřihává jak na běžícím pásu.

Nemalým problémem by u filmu, který je postavený na postupném odhalování zápletky se závěrečným rozuzlením, mohl být i horší zážitek z dalších zhlédnutí. Výměna je totiž plná zvratů a dějových odboček, kde vše souvisí se vším, a udrží vás tedy v napětí „jak to všechno dopadne“ až do konce, proto opakovaná zhlédnutí nestaví na napínání divákových nervů, které dostávají při znalosti zápletky i rozuzlení pohov, ale spíše na zvýšeném emočním prožitku. Film vám sice už nic nenabídne po dějové stránce, když už ale nesetrváváte ve věčném napětí a víte, co budete následovat, mnohem více vás zasáhne citově.

Fantastická režie Clinta Eastwooda podpořená silným příběhem (nebo je to naopak?), výborné herecké výkony (Jolie, Malkovich…), atmosférický soundtrack – co chtít víc?