Galaxie Team
GALAXIE
Simona, úterý 12.12.2017, 5:49:12
17.8.2005
Příběh počítače (6. díl)

Příběh počítače (6. díl)

Poslední díl Příběhu počítače je věnován jeho budoucnosti. Již předem předesílám, že se nejedná o strohý souhrn minulosti jako v ostatních dílech. Tento díl je odpočinkový, žádná přesná čísla a žádná data beroucí dech - je prostě i pro normální lidi.
 

Na plné obrátky
Konkurence dvou nejsilnějších společností ve vývoji procesorů AMD a Intelu dokazuje, že rychlost osobních počítačů bude stále vzrůstat měsíc od měsíce. V dnešní době nelze říct, který procesor je nejrychlejší. S jistotou se dá jen tvrdit, že procesor již pokořil hranici 1 GHz a prvním byl počítač společnosti Kryotech s procesorem Athlon od AMD.

Co bude dál? Předpovědi říkají, že do roku 2010 bude procesor schopen práce rychlostí 10 000 Mhz. Nicméně v zápětí nastává otázka: budeme vůbec potřebovat takovouto rychlost? Určitě ano, zda i pro osobní počítače, to závisí na autorech softwarového vybavení, někteří již dnes konstruují své programy na kódu, který je účelně náročnější na hardware. Velké rychlosti budou vždy potřebovat řídící počítače, ale existují i počítače, které stále nedosahují takových rychlostí, které by potřebovaly (např. ty, které se využívají v genetickém inženýrství). Nicméně určitě dojde k dalšímu zjednodušení programování, a tak stoupnou i nároky programů na počítač.

Image dělá počítač
Prognózy nad tím, jak bude osobní počítač budoucnosti vypadat, se různí. Někdo tvrdí, že je budeme mít zabudované v hlavě, jiný zase, že je budeme ovládat svými myšlenkami. V jednom se prognózy neliší. Všechny se shodnou, že osobní počítač budoucnosti bude jiný, než jak ho známe dnes, tedy ve složení monitor, klávesnice a základní část s procesorem, harddiskem, pamětí a dalším hardwarem…

Počítač se určitě ještě zmenší. Nasvědčují tomu stále se zmenšující součástky a stále větší poptávky po přenosných počítačích. Budoucnost je v miniaturizaci.

Stolní PC se někdy určitě přestane vyrábět a budou pouze přenosné osobní počítače. Dnes je známe jako notebooky. Někdo tvrdí, že počítač budoucnosti nebude mít klávesnici a žádné vstupní zařízení, které budeme ovládat rukama. Přístup do počítačů budoucnosti bude prý lépe chráněn zabudovanými senzory snímající zornice oka, otisk prstu, ovládané hlasem nebo pouhou myšlenkou. Jedna z variant osobního počítače budoucnosti může vypadat jako LCD displej přenosného počítače, do kterého budou zabudována čidla na rozpoznání síly myšlenek, které již existují nebo mikrofon na rozpoznání hlasu.

Takovýto počítač se bude ovládat pouze hlasem nebo myšlenkami. Klidně se může ovládat dotykem, ale to je spíše již dnes minulost. Displej může mít také zabudovanou miniaturní kameru, která rozpozná podle zornic oka, že u něho sedí pravý majitel. Zjistí také, na kterou část se díváte a tu zpřístupní. Prakticky v ovládání např. OS Windows to může být následující. Díváte se na Start a tato nabídka se zpřístupní, podíváte se na tlačítko STORNO a akce, kterou právě pohyby vašeho oka děláte, se ukončí. Ale jak to tak bývá, žádná technologie není dokonalá, takže se vám může klidně stát, že mrknete v nevhodný okamžik a naformátujete si pevný disk nebo jiné velkokapacitní médium budoucnosti.

Místa není nikdy dost
Jeden z nejstarších harddisků, který ve velkém vstoupil na scénu s prvním osobním počítačem PC XT, měl kapacitu 20 MB. Dnes má průměrný harddisk velikost 120 GB (cca 117 000 MB, protože výrobci disků používají převod 1 GB=1000 MB, ve skutečnosti je však jeden GB rovných 1024 MB). To znamená, že zhruba za posledních dvacet let se velikost ukládací kapacity zvětšila 3 750krát. Kdybych předpokládal, že velikost harddisku bude stoupat úměrně, tak v roce 2020 bude kapacita běžného ukládacího média kolem 281 TB (281 000 000 MB z hlediska výrobců pevných disků). Ceny harddisků se ale také velmi radikálně snižují. Před dvěma roky 1 MB prostoru přesáhl cenu 3 Kč. Dnes se cena za 1 MB pohybuje v rozmezí 10 – 25 haléřů.

Kdysi stačil na všechny programy a data harddisk s 20 MB, dnes už dávno pro uživatele, kteří chtějí jít s dobou, nestačí harddisk o kapacitě 600 MB. A čím to? Softwarové vybavení počítačů se zdokonaluje, přibývají nové funkce, nové grafické prvky, nová rozhraní, a to všechno potřebuje místo. Softwarový průmysl se řídí heslem: Čím novější software, tím větší místo na svá data bude potřebovat. A proto nezbývá než stále a stále zvětšovat velikostní kapacity ukládacích médii. Pevný disk je vlastně nejzastaralejším hardwarem uvnitř dnešních počítačů. Během doby od vynalezení se téměř nezměnil. Proto se již dnes hledají nová řešení, která by nahradila současný pevný disk (vzpomeňme např. holografické disky).

Začalo to nevinnou disketou
Je pozoruhodné, jak tzv. nosiče dat stárnou pomaleji, než ukládací média v našich počítačích (harddisky). S největší jistotou je to dáno tím, že harddisk postupně zaplňujeme všemi těmi programy, které zákonitě zmenšují velikost volného prostoru. Odezva na tento jev se projevuje stále novým vývojem harddisků s větší kapacitou. Zato nosiče dat jsou pouhým článkem mezi distributorem a zákazníkem. Je to dáno také tím, že nosiče dat musí být standardem pro všechny, a proto se těžko a rychle něco na našich „nosičích“ bude měnit. Standardem na celém světě se stala disketa o velikosti 3,5" a kapacitou 1,44 MB. Je to standard, který už vydržel více než patnáct let a určitě tu ještě minimálně pár let bude. Dnes vlastně nikdo diskety aktivně nepoužívá, ale mechaniky se pro zpětnou kompatibilitu montují do všech počítačů.

Dnes je u moci CD a DVD. I když je CD doposud mírně rozšířenější než DVD, DVD jej brzy z trhu úplně vytlačí. Nesmím samozřejmé zapomenout na méně rozšířené nosiče nebo zálohovací média, která již nemají budoucnost, jsou to mechaniky Zip a Jazz, které kvůli své malé kapacitě a velké přístupové době již upadají v zapomnění.

Robotika – věda budoucnosti?
Další věcí, často zmiňovanou v souvislostí s budoucností počítače, je robotika. Již téměř několik desetiletí vznikají filmy ve kterých vystupují různí roboti. Nemyslím si však, že by byl člověk do roku 2050 schopen vytvořit robota, který by byl podobný člověku a byl k něčemu užitečný. Problematiku robotiky zastupují například Asimovovy zákony. Ty praví, že se robot nesmí nikdy postavit proti člověku, nicméně robot bude určitě řízen programem. Věřím, že se robot opravdu nikdy sám proti člověku neobrátí. Nicméně si lze velmi snadno představit počítačový virus budoucnosti, který napadne robotův operační systém a robot se poté, ovládán virem (nebo v horším případě např. ovládán hackerem), stane strojem na zabíjení.


R2D2 ze Star Wars


roboti z filmu Já robot

Nezbývá než popřát všem čtenářům pěknou budoucnost. A pokud vám bude někdo tvrdit, že robot není schopen vraždy, tak si vzpomeňte na starého dobrého Terminátora.


slavný Terminátor

Další články seriálu Příběh počítače:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Příběh počítače (6. díl) (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132