Některé části deníku se nedochovaly, jiné byly poškozeny. Chybějící slova byla nahrazena autorem… Jména zúčastněných osob, stejně jako místa, kde se to odehrálo, nejsou uvedena záměrně, aby nedošlo k vyvolání paniky… – pozn. autora.
Pátek (??. srpna 200?)
Dnes jsem přijela k babičce na chatu. Bohužel celý den pršelo, až v podvečer se udělalo hezky, tak jsme si s babičkou sedly na verandu a četly si. Mohlo být tak půl dvanáctý, když jsme si šly lehnout. Je škoda, že na chatě není signál, tak jsem nemohla napsat SMSku miláčkovi.
Sobota (??. srpna 200?)
Nad ránem mě vzbudily tupé rány ozývající se zvenčí. Sešla jsem dolů. Babička už stála u okna a vyhlížela ven. Nalila jsem si čaj a čekala. Rány byly stále slyšet a zdálo se, že se přibližují. Babička vzala koště a paličku na maso, řekla mi, ať počkám uvnitř a vyšla ven. Jak jsem ji viděla vycházet do východu slunce, to bylo naposledy, co sem ji zahlédla, teda živou. Dveře se zavřely a babička zmizela. Čekala jsem hodinu, čekala jsem dvě hodiny, čekala jsem celý den. Večer jsem byla zalezlá pod stolem a klepala se strachy. Hodiny někde nahoře odbily deset večer, když se ozvalo zaklepání. Co když je to babička? Co když je to psychopatickej vrah? Co když je to náš češtinář!!!!! Vylezla jsem zpod stolu a pomalu se blížila ke dveřím. Sáhla jsem po klice a prudce otevřela dveře. Stála tam… Stála tam babička. Koště měla zaražené v hrudníku, palička jí trčela z hlavy. V ruce měla lžičku a s pokřikem „mozek, mozek“ se šouravými kroky přibližovala ke mně. Prudce jsem přibouchla dveře. Ozvalo se křupnutí. Asi jsem babičce zlomila koště. Patří jí to. Nemá si na mě otevírat hubu. S hrůzou jsem začala zjišťovat, že babiččino skandování nezůstalo osamocené. „Mozek, mozek“ zní ze všech stran. Někdo vzadu rozbil okno, někdo rozbil okno vpředu. Někdo leze zadním oknem dovnitř, někdo leze dovnitř oknem vpředu. Nečekala jsem, abych zjistila kdo to je, a vrhla jsem se ke schodům. Vydechla jsem, až když jsem byla ve svém pokoji, dveře pevně zavřené. Popadla jsem batoh a vytáhla brokovnici. Má upilovanou hlaveň, aby se mi vešla do kabelky. Na pažbě je vyryté: „S láskou od maminky“. Původně jsem chtěla pepřový sprej, ale brokovnice je brokovnice. V tom jsem si všimla, že je k oknu přistaven žebřík… Pomalu jsem k němu došla a podívala se dolů. V půlce žebříku něco lezlo nahoru. V tu chvíli se to dostalo do pruhu světla vycházejícího ze záchodového okénka. Babička zase nezhasla. Spatřila jsem zombíka, který, aby neztratil lžičku, si ji zabodl do hlavy. Popadla sem žebřík a odtlačila jsem ho od okna. Zombík efektně zaplachtil a dole se nabodl na plot. Dlouho jsem se nemohla bavit pohledem na zombíka, zoufale kopajícího nožičkama. Přes dveře se začali dobývat jeho kámoši. Popadla jsem broky a nabila jsem. Dveře se prudce otevřely a první zombík už se ke mně řítil rychlostí nadrženýho mamuta. Tak jsem ho zchladila olovem. Zjistila sem, že explodující mozek je docela fascinující podívaná. Po dalších třech ránách zástup zombíků prořídl. Rychle jsem popadla skříň a natlačila ji před dveře. Jednoho zombíka to stálo ruku. (Následující část textu se kvůli krvavým čmouhám nedá skoro přečíst, ale je jasné, že právě v této chvíli doplňovala zápis z dnešního dne, protože text soboty byl oproti pátku psaný roztřeseným písmem – pozn. autora) …miláčku mám tě moc ráda, babi, odpouštím ti. Nebudu tady sedět a čekat na pomoc, která stejně nepřijde, zkusím si prostřílet cestu ven… PS.: Díky za tu brokovnici, mami…
Doslov: Starosta ani obyvatelé nedaleké vesnice se k této události nechtěli vyjádřit. Deník byl nalezen v horní místnosti zchátralé chaty, byl zapadlý za povalenou skříní. Stěny pokoje byly pokryty zaschlou krví. Po zemi se povalovaly vystřílené broky. Tělo nikde. Rodiče dívky si změnili jméno a přestěhovali se. Nakonec se mi však podařilo vypátrat její jméno a její školu. Dostal jsem k nahlédnutí její sešity, písmo je identické s písmem v deníku. Třídní učitelka potvrdila, že …… byla / je hodné a inteligentní děvče. Její rodina jí poskytla skvělé zázemí. Proč by teda utíkala z domu a zanechávala za sebou takový deník? A proč nebyla nalezena ani babička? Jsou události popsané v deníku lež, nebo se to stalo? Unesla babička svou vnučku a prodala ji překupníkům s bílým masem, aby mohla splatit své dluhy? Nebo ji rovnou sežrala? Pravdu se asi nikdy nedozvíme, ale je jasné, že toho dne se v chatě něco stalo…
