Stmívání (Twilight)

Stmívání, to není jen označení konce dne, kdy se slunce chystá na západě ukončit svoji denní trasu. Už pěkných pár měsíců je to i synonymum pro dívčí kult. Dívčí kult, který se přes miliony prodaných knih prokousal až na plátna kin. Dívčí kult, který mi způsoboval silné alergické reakce od prvních trailerů, které ještě umocňovaly promo fotky. Přesto jsem se rozhodl vydat se na vlastní nebezpečí do kina, zhlédnout to „Zlo“ a následně varovat další, aby se filmu vyhnuli. Ale… ten film není vůbec špatný. Jisté podezření, že by to nemuselo dopadnout tak špatně, jsem pojal už při čtení knih, ve kterých se sice míchaly kvalitativně značně rozdílné pasáže, přesto si dokázaly udržet pozornost po celou svoji délku. A to samé se dá říct i o filmu, který je jedním z nejvěrnějších přepisů literární předlohy na filmové plátno.

Fanynkám můžu říct, že z filmu rozhodně nebudou zklamané. Byla by to svým způsobem obrovská hloupost, kdyby se tvůrci snažili nějak výrazněji odchýlit od původní předlohy, a tak nám servírují příběh Belly Swanové tak, jak jej známe ze stránek knihy. Stěhování se ze slunného Phoenixu do deštivého Forks, přivítání u táty, první den ve škole, první pohled na Edwarda Cullena, vše zůstává na svém místě. Pokud vám zrovna nesedla knižní předloha, zřejmě vám nesedne ani film, přestože si už teď dovolím prozradit, že je ještě o chlup lepší, možná i díky režisérce Catherine Hardwicke.

Ta totiž tuhle celkem levnou (rozpočet 37 milionů dolarů) podívanou o holce, která se zamiluje do upíra, dokázala stylově natočit. Co na tom, že je většina záběrů jen na efekt a nemá skutečnou hloubku. Když dojde na přechod nového páru přes školní parkoviště, postačí jen pár jednoduchých záběrů skvěle doplněných hudbou a tmavými brýlemi, aby se vám na tváři rozhostil široký úsměv, podobně jako na tvářích hlavních hrdinů. Na druhou stranu, když se tváře Belly a hlavně Edwarda stáhnou do zamračení nebo jiných emocí, úsměv na tváři vám klidně může zůstat a dokonce se může i znásobit. To platí hlavně pro neznalce knihy, kteří asi jen tak nepochopí, proč se zpočátku Robert Pattinson (Edward) tváří, jakoby Kristen Stewart (Bella) byla chodící kupa hnoje. Možná i proto se na představitele „mladého“ upíra snesla celkem tvrdá kritika, která mu byla odměnou za to, že svou postavu pojal naprosto přesně v duchu knihy, která je podobnými emoci naprosto přeplněná a k smíchu to bylo chvílemi už tam. Osobně se přiznám, že mi jeho výkon ve filmu naprosto nevadil, stejně jako u Kristen od které snad nikdo nic špatného nečekal. Celkem přesně jsou obsazeni i jednotliví spolužáci. Čestnou výjimkou je Eric, který v knížce podle popisu vypadal jako člen šachového klubu, aby se na filmovém plátně přetransformoval do stylového asiata. Hollywood holt bere to plnění etnických kvót vážně, jakoby nestačilo, že se tam prohánějí i indiáni…

Zápory přicházejí společně s některými klady. Kladem je, že je film hodně věrný předloze, záporem je, že je jí věrný tolik. Většina těch sladkých řečiček sice zmizela, ale některé WTF? fragmenty jako „Mám potřebu tě chránit“ nebo „ Jsi teď celý můj život“ zůstaly. Stejně jako klišovitá zápletka, která je ale popravdě do filmové love story vlepená mnohem lépe než do stránek té knižní. Může za to i fakt, že se s trojicí cizích upírů seznámíme již dříve pomocí pár dějových odboček na jejich lovecké aktivity v okolí Forks. Přesto zůstává finále stejně slabé jako v původní knize, jakkoliv může být akčnější, spolehlivě ho pohřbí kolísavá kvalita triků, přílišná uspěchanost a nulová gradace. Na druhou stranu – feministky prominou – kdyby mi předtím někdo řekl, že nejlepší scénu baseballu natočí žena, asi bych si jen s úsměvem poklepal na čelo. Po Stmívání už bych mu musel dát za pravdu, právě efektní baseball v podání upírské rodinky se pro mě stal jedním z vrcholů filmu, filmu většinou poslepovaného z jednotlivých epizod proložených kupou záběrů na vizuálně strhující lesy. Právě propojení obrazu a zvuku se dá jen máloco vytknout, ať už se jedná o zmíněnou scénu na parkovišti, Edwardovu hru na piáno nebo právě baseball, vždy všechno perfektně sedí.

Závěrem se tedy dá říct, že filmové Stmívání splnilo svůj účel když ne na 100 %, tak minimálně na 80 – 90 %. Fanynky z něj budou nadšené podobně jako z knihy, možná se jejich už tak dost široká základna ještě rozšíří. Z obou hereckých představitelů se stanou vycházející hvězdy a hlavně se vydělají hříšné peníze. Pokud jste na film vytaženi natěšenou partnerkou, nemusíte se tolik obávat, každopádně je mnohem lepší nemít žádná přehnaná očekávaní, ty totiž Stmívání nemá šanci naplnit, jako efektní povrchní romantická podívaná ale funguje dokonale. Kdo ví, možná se na něj někdy podívám ještě jednou, už jen kvůli tomu, abych mohl odkoukat Jasperův trik s basebalkou…

Recenze knihy Stmívání

Recenze knihy Nový měsíc