Galaxie Team
GALAXIE
Josef, úterý 19.3.2024, 11:24:27
Tak zase jednou jeden malý život (3. díl)

Tak zase jednou jeden malý život (3. díl)

Občas máme pocit, že chceme od života příliš… Občas toho život chce příliš od nás…
 

Ráno jsem vstávala brzo, přesvědčená o tom, že dnes – už dnes – si vyrazím hledat práci. Ach, jak ušlechtilé cíle mám!

Přesvědčeně jsem odkráčela do koupelny, abych si dala svou oblíbenou, velmi, ale VELMI dlouhou ranní koupel. Vždyť ona ta práce ještě neuteče…

Ve vaně jsem začala přemýšlet. Horká vůně vanilky a skořice (má oblíbená pěna do koupele) mě vždycky odnese strašně daleko od reality. Vrátila jsem se ve vzpomínkách tam, kde jsem skončila minule. Přemýšlela jsem o svém životě. Kdybych byla jen nezaujatý divák, dívající se na můj život z odstupu… Kdybych ho sledovala jako film v kině, nebo divadelní hru, vypískala bych režiséra i herce a scénáristu bych nakopala do zadku za tak zprzněné dílo. Ne, nemyslím si, že můj život by byl dobrý. Zajímavý možná, svým zvráceným způsobem…

Když jsem se tehdy vrátila ze školy a zjistila jsem, že můj otec je mrtvý, měla jsem z toho nejprve strašnou, pomstychtivou radost. Teprve po nějaké době (přesněji hned ten první večer, kdy jsem zjistila, že nemám kde spát) mi došlo, v jaké mizérii jsem se ocitla. Byla jsem naprosto sama. O žádných svých příbuzných jsem nevěděla, a pokud nějací vůbec byli, neznala jsem je. A zcela bezpochyby oni nechtěli znát mě. Vzhledem k tomu, že jsem znala povahu svého otce, jsem se jim koneckonců ani nemohla divit.

Přátele jsem neměla, dokonce ani po několika letech na internátu jsem se nedokázala s nikým hlouběji spřátelit. Tedy, ne že bych se s nikým nebavila… Spala jsem se spoustou chlapců… I dívek. Ale nebyly to dlouhodobé vztahy. A tak jsem se několik týdnů jen tak poflakovala. Spřátelila jsem se s bezdomovci. Spala jsem s nimi ve squatu. Kouřili jsme marihuanu a vyprávěli si příběhy z našich životů. Nevím, jestli lhali všichni, ale já ano. Vymýšlela jsem si šílené historky a všichni se jim bláznivě smáli, krev prosycenou THC a alkoholem. Mohla jsem tam zůstat. Zkrátit si život a vyhnout se všem utrpením, která mě ještě mohla čekat. Vlastně jsem to chtěla. S každou vypitou lahví jsem si vzpomněla na otce. S každou vypitou lahví byly vzpomínky na něj mlhavější. Vlastně všechno bylo mlhavější…

Žebrávala jsem na ulici. V té době to byl můj jediný způsob obživy. Denně jsem dostávala spousty nabídek k placenému sexu, bůhvíproč jsem se líbila mužům i přes svůj zanedbaný zevnějšek. Měla jsem dlouhatánské, zacuchané, ohnivě rudé vlasy, a spousty náušnic všude po těle, ale stejně se mnou chtěli spát. Jeden rádoby umělec mi řekl, že vypadám jako padlý anděl a chtěl mě malovat. Na obraze jsem vypadala tak, že jsem se sama sebe lekla, a pohádku o padlém anděli jsem raději zapomněla.

Jednoho dne ke mně přišla dívka. Byla krásná. Upravená a elegantní. A podivně povědomá. Zastavila se přede mnou. Dívala se na mě. Připomněla mi dávno zasutou vzpomínku… Nevím, kde se v mém drogami obluzeném mozku ta vzpomínka našla. Na raněnou vílu…

Teresa se ke mně sklonila. Pohladila mě po vlasech. Pak mě bez jediného slova zdvihla. Nebránila jsem se. Neohlédla jsem se.

Vzala mě k sobě do bytu. Byl stejně upravený a elegantní jako ona. Ve svých potrhaných šatech jsem si tu připadala nepatřičně. Ale Teresa na sobě nedala znát jakékoli znechucení. Vzala mě za ruku a odvedla do bíle vykachlíčkované koupelny. Voněla vanilkou.

„Sundej to,“ kývla k mému oblečení. Ale než jsem se stihla pohnout, začala mě svlékat sama. Zůstala jsem před ní stát úplně nahá. A najednou jsem se šíleně zastyděla, za svoje vyhublé, zničené tělo, za to, jak jsem dopadla, za všechno… Teresa mě hladila po vystouplých žebrech. Leskly se jí oči. Viděla jsem, jak se jí v nich odráží ty bílé kachličky. Pak mě nechala stát uprostřed koupelny na bílém koberečku a napustila vanu. Vanu plnou horké vody, s pěnou vonící jako vanilková zmrzlina. Já tak dlouho neviděla vanu! Připadalo mi to jako celé věky, za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout, kdy naposled jsem něco takového zažila. Celá jsem se ponořila a nechala se hýčkat tou nádherou. Teresa kamsi odešla a já jsem si jen tak ležela a nechala jsem plynout své omámené myšlenky… Zřejmě jsem usnula, když jsem znovu otevřela oči, stála nade mnou a usmívala se. Také jsem se na ni usmála. Umyla mi vlasy a s pomocí nějakého kondicionéru z nepřeberné sbírky jejích lahviček a krabiček, které stály všude kolem vany, se jí nakonec podařilo mi je i rozčesat. Já měla celou dobu zavřené oči.

Ucítila jsem jemný dotek její dlaně na tváři. Hladila mě prstem, přejížděla mi od spánku až k bradě. „Kde jsi celou tu dobu byla, Lii…“

Povzdychla jsem si. Tak mi vždycky říkala jenom ona. Lii… Mazlila se s tím slovem. Jemně ho vypouštěla z úst, pomalu, jako kouř z poslední cigarety… Nechtěla jsem jí odpovídat. Nechtěla jsem jí vyprávět o všech těch letech, strávených… Nudou. Problémy. Dekadentní, pomalou likvidací sebe samé… Ale nevypadala, že by to skutečně chtěla slyšet. Jenom se usmála, když viděla můj zamyšlený pohled.

Ten večer jsme se od sebe nehnuly. Teresa mi uvařila večeři. Pak otevřela láhev vína. Posadily jsme se na velikou elegantní pohovku, v jejím, jak jinak než elegantním obývacím pokoji. Přes celou jednu stěnu měla obrovské akvárium. Ty rybky se myslím jmenují piraně. Fascinovaly mě. Tak jako ona. Vyprávěla mi o tom, co celou dobu dělala. Vyprávěla mi o tom, jak vystudovala práva a že teď pracuje v malé, ale prestižní právnické firmě ve městě. Obdivovala jsem ji. Tolik toho dosáhla… Byla krásná, úspěšná, bohatá. A já? Troska.

Ale ani ona nežila bez problémů. Pověděla mi o svém příteli, se kterým se nedávno rozešla. Litovala jsem ji, ale nechtěla o tom ani slyšet.

„Nestál za to, parchant.“ Usmála se, na jeden zátah dopila svou sklenku vína, lehla si a položila si hlavu do mého klína.

„Tys byla vždycky moje láska… Moje malá… Spala jsem s tvým otcem jenom kvůli tomu, abych mohla být s tebou…“

Nevěřila jsem jí. Milovala jsem ji…

Teresa změnila můj život. Konečně dostala můj život do správných kolejí. Naučila mě chovat se jako dáma. Koupila mi spousty šatů. Vodila mě na večírky, mezi „ty snobské páprdy“, jak říkala, a smála se tomu.

Jednou jsem se tam začala bavit s mladým pohledným mužem. Řekl, že pracuje jako editor a moc se zajímal o to, že tak trochu píšu. Teresa nás celý večer sledovala. Nebavila se s námi, ale byla celou dobu poblíž.

Doma se zeptala, jestli s ním chci spát. Vyděsilo mě to. Co si to o mě myslí?! Odpověděla jsem, že samozřejmě ne, ale nevypadala moc klidně. Nakonec mi ale dovolila, abych se s Richardem znovu sešla. Ukázala jsem mu pár svých básní a jemu se tak líbily, že jsem je za několik dní viděla otištěné v novinách. Připadala jsem si jako spisovatelka. Byla jsem rozjásaná a nadšená, plná očekávání. A nekonečně hloupá. Jistěže mu šlo o sex.

Ta facka musela strašně bolet. Skoro mi ho bylo líto. Ale stejně jsem neodolala, abych si do něj na odchodu nekopla. Jen tak lehce. Špičkou italských lodiček. Po cestě domů jsem neodolala a koupila jsem si láhev vína. Jen tak, sama pro sebe. Posadila jsem se na lavičku u řeky a celou jsem ji vypila. Pozorovala jsem kachny, líně plavoucí po hladině. Když začalo zapadat slunce, vypadalo to, jako by hladina, po které plavaly, hořela. Usnula jsem tam. Ráno jsem se probudila naprosto zmrzlá. Strašlivě jsem se lekla, to kvůli Terese, že jsem jí nedala vědět, kde jsem. Ale pak jsem se posadila a viděla jsem, že sedí na lavičce o kousek dál. Nedívala se na mě. Byla zachumlaná do kabátu a házela kousky pečiva kachnám. Východ slunce znovu udělal z řeky ohnivou výheň. A já jsem vstala, posadila se vedle ní a házela jsem ty kousky chleba s ní. Už nikdy jsme se pak o Richardovi nebavily.

Další články seriálu Tak zase jednou jeden malý život:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Tak zase jednou jeden malý život (3. díl) (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132