Wooder skutečně přiletěl v poledne. Přistál nedaleko města a po několika minutách jízdy vozidlem a pár formalitách se vstupem unaveně vpadl do klubové pohovky. Hlasitě zdlouhavě zívl a natáhl se tak, až mu zapraskaly kosti. Zvuk to byl tak hlasitý a nečekaný, že někteří darkmani vytáhli zbraně a zmatečně hledali muškami cíl. Wooder k nim vrhnul omluvný pohled, tak se mohli zase vrátit ke svým činnostem. Richard se zatím pohodlně opřel, zavřel oči a než aby se usnul, zapřemýšlel se, kdo proti nim vlastně stojí. Nepřemýšlel dlouho, pohovka totiž nečekaně poskočila pod vahou dalšího člověka.
"Abakusi." oslovil wooder nového přísedícího aniž by otevřel oči, "Nepřiletěli jste si pro Aštara. O co tady jde?"
***
Po deseti minutách vyprávění se wooder, Aštar a Abakus přesunuli k obědu. Po čas konzumace polévky seděli mlčky. Wooder si urovnával myšlenky, Aštar uvažoval, co to je za chutnou polévku a Abakus v klidu jedl. Když jim kuchař donesl hlavní jídlo, Richard už to nevydržel: "Proč sem Nejvyšší zve nepřátele? Respektive, proč Ti druzí vlastně nepřiletí zničit lidstvo a obsadit planetu, jak měli v plánu?"
Abakus zvedl oči od talíře a smutně se usmál: "A co by s touto planetou dělali?"
"To co měli v plánu tehdy. Přírodní zdroje, vodu, rostliny..."
"Richarde," Abakus mluvil smutně, Richardovi z toho naskočila husí kůže, "Tahle planeta je těsně před zánikem. Vyplundrovali jste ji dokonale, abych tak řekl. Zbývá asi tak pět let do jedné velmi nepříjemné katastrofy."
Wooder i Aštar zůstali vyděšeně hledět na Abakuse. Kuchař jim zatím naservíroval hlavní chod. Nalil všem nějakou tekutinu a znovu odběhl do kuchyně. Pečené kuře nádherně vonělo, ale ani jeden z těch dvou neměl na jídlo ani pomyšlení.
Nikdo stále nic neříkal, to byl impulz pro Abakuse, aby pokračoval: "Jelikož na Zemi na mnoha místech probíhala těžba všeho možného pod povrchem zemským, došlo k neuvěřitelným posunům tektonických desek. K tomu nejhoršímu dojde přesně za 1983 dnů, to je nějakých pět let a pět měsíců. Podle našich výpočtů dojde k velké sopečné činnosti, první velká exploze vychýlí Zemi ze své dráhy tak, že zamíří ke Slunci. Vědci pochybují, že by Země do Slunce narazila, spíš jen změní dráhu, každopádně bude Slunci blíž. Teploty tak stoupnou a to by pro lidi, kteří by snad zázrakem přežili sopečnou činnost na Zemi, znamenalo smrt."
"Hm, víš že mě docela přešla chuť." jako první se vzpamatoval Aštar, koukl na jídlo a vidličkou ďobl do kuřete, "Na druhou stranu, musíme doplnit energii."
Stejně jako Aštar i wooder se, byť s nechutí, pustil do jídla: "Připomeň mi, Abakusi, abych si, až skončíme s tím ostrovem, určitě nezapomněl koupit letenku na Novou Zemi."
Abakus se usmál: "Neboj, s tím je počítáno."
"Zajímalo by mě, co tedy Ti druzí chtějí dělat se Zemí."
Abakus odložil příbor, protože zrovna dojedl. Jako správný Atlanťan neměl pečené kuře, protože je vegetariánem. Měl jakési těstoviny s jakousi omáčkou. Ani nevěděl, jak to vlastně chutnalo, Abakus jedl čistě z praktických důvodů - doplnit energii. Trochu se na židli natáhl a pustil se do vyprávění.
"Nevím nic určitého, ale mám takovou neodbytnou myšlenku, teorii. Ti druzí poznali svůj omyl díky Tartesovi před sto lety." všem se vzpomínka na Tartese nelíbila, "Bohužel už neměli čas změnit cíl útoku a tenkrát v elektrárně ze všechno změnilo."
I vzpomínka na elektrárnu všem připomněla nepříjemné chvíle, každému z jiného důvodu. "Spojili se tedy po sto letech, kdy nabírali energii a stavěli nové lodě s Nejvyšším urbanem. Nabídli mu lepší život na nějaké jiné planetě, řekněme rovnou na Nové Zemi. Od něj chtějí spolupráci na této Zemi. Spolupráce se tedy týká vylidnění ostrova zvaného Austrálie, zbudovaní obranného valu kolem obvodu ostrova a hlavně zanesením nějakých povídaček kolem celého ostrova. Pokud vím, říká se, že se ostrov proměnil v jedno velké vězení. Vcelku chytře vymyšlené to má, musím uznat."
Wooder i Aštar dojedli, všichni tři si tedy vzali skleničky a odešli znovu do klubovny, aby opět padli do sedací soupravy. Byla opravdu pohodlná, člověk by v ní nejraději strávil zbytek života. Abakus si ještě nechal přinést trochu vody a pokračoval.
"Na ostrově tedy začnou budovat velkou betonovou plochu. Nechápu, jak docílili toho, že je nad ostrovem stále mrak, nicméně když jsme letěli na Zemi, byla celá Austrálie pod mrakem tak hustým, že jím nepronikli nejlepší senzory z Nové Země. Nemáme tedy jistotu co tam přesně je, ale mám pocit, že tam můžeme čekat betonovou pláň."
"Proč to ale stavějí, jaký je asi jejich záměr?" zeptal se Aštar a Abakus podiveně zvedl obočí.
"Ještě jsi to nepochopil? Ti druzí pochopili svůj omyl při událostech před sto léty a stále ještě nemají rádi Atlantidu za to, co jim provedla kdysi dávno. Přesně v polovině vzdálenosti mezi jejich novou planetou a Novou Zemí je jedno kdysi velmi pohledné místo, jestlipak víš jaké?" usmál se lišácky, ale smutně Abakus a vypil vodu na jeden doušek.
