Wooder konečně došel ke svému milovanému domovu. Ještě než vešel do svého bytu, pocítil potřebu odskočit si na záchod. Už z dálky byla ona místnost dostatečně cítit, nikdy se tam nevětralo a dveře nešly pořádně zavřít. Ten kus chodby nedaleko toalet byl navěky poznamenán nechutným zápachem. Člověk mohl jen zacpat nos a přetrpět tu chvíli nebo se mohl…
Se zakrytým nosem vešel Wooder na záchod a vyděšeně zíral kolem. Přes neuvěřitelný zápach byl v místnosti pořádek, záchody umyté až by člověk řekl, že jsou vyměněné za nové. Majitel domu se však o svůj majetek nestaral, tak kdo? Podlaha vytřená a nablýskaná, stěny jako by někdo znovu vymaloval, zrcadlo už nebylo rozbité - jen ten smrad, ten zůstal. Wooder vykonal potřebu a slavnostně, pln dojmů, po několika letech spláchnul. Fungovalo to, překvapivě.
Wooderův byt také prošel významnou změnou, ale tolik komfortu už nenabízel. I zde bylo vytřeno, parkety byly naleštěné a stěny zářily čistou bělostí. Mimo tyto klady tu však nebylo žádné vybavení, kromě nového telefonního přístroje. Wooder za sebou zavřel a bezmocně hleděl na prázdnou místnost. Přemýšlel, co by měl udělat. V tom zazvonil telefon. Wooder si to nejdřív vůbec neuvědomil. Stál tam a pořád civěl na okno, které bylo po několika měsících opět průzračně čisté. Konečně k němu dolehl zvuk vyzvánějícího telefonu. Přišel ke zdi a zvedl sluchátko.
"Wooder" ohlásil se stále ještě vyděšeným a překvapeným hlasem.
"Víte co umíme." muž v telefonu mluvil tiše, ale srozumitelně, "Viděl jste mě dnes dopoledne a to je pro mě nebezpečné."
"Kdo jste?" vykřikl rozhněvaně Wooder.
"Myslím, že to víte. Pan Kelsen měl o nás nějakou přednášku dnes u vás na stanici. Vzpomeňte si."
"Darkmeni?"
"Ano, pane Woodere."
"Kde mám nábytek a zařízení bytu?!" Wooder už nyní křičel tak hlasitě, že ho slyšeli i sousedi.
"Pane Woodere, uklidněte se. Garantuji Vám, že nábytek už nebudete potřebovat. Řeknu Vám, co uděláte."
"Co si myslíte že jste? Okamžitě zavolám agenty! Nenechám si…"
"Ano, to beze sporu uděláte!" přerušil ho tajemný hlas, "Ale teď mě jen poslouchejte. Až skončíme tento rozhovor, zavoláte Kelsena. Řeknete mu, co jsme provedli ve Vašem domě i o tomhle rozhovoru. Také mu řeknete, že se máte se mnou setkat ve vilové čtvrti v pátek okrsku přesně za hodinu. Tam se prosím také dostavte. Buďte neozbrojen, prosím."
"A co tam? Co když přijedu s celou armádou agentů a policistů?"
"Nebuďte bláhový. Víte sám moc dobře, že Urban policisté nejsou u agentů zrovna dvakrát oblíbení. Přijďte sám, armádu přiveze Kelsen. Woodere, víme o Vás vše. My známe Vaše tajemství!"
"Jaké tajemství?" Wooder tušíc nejhorší naprázdno polkl.
"Víme kdo jste. Kdo skutečně jste, Aštare!"
Byla už tma. Polorozpadlé vilky skrápěl silný déšť. Na rozbité cestě se tvořily velké kaluže a Wooder musel přemýšlet nad každým krokem. Měl ještě pár minut do nejisté schůzky s Darkmenem. Došel k domluvenému místu a postavil se pod přístřešek na zastávce autobusu, který sem nepřijel už přes dvacet let.
"Jste tu o něco dřív, Woodere!" Wooder se otočil za hlasem. Neviděl nic než siluety tří postav ve světle pouličního osvětlení. Z toho co rozeznal usoudil, že postavy jsou oděny do dlouhých kabátů a na hlavách mají klobouky.
"Vy také!" odvětil nedůvěřivě a zamířil k postavám. S každým krokem se jeho nervozita stupňovala až do nepříjemných mezí. Zastavil se dva metry od nich. Přestože stál tak blízko a ulice byla dobře osvětlená, neviděl jim do tváří.
"Oslovil jste mě Aštare," začal nejistě Wooder, "chci vědět víc." "Tady ne!" na tato dvě slova se ze zatáčky vyřítila dvě auta, která o chvíli později zastavila s milimetrovou přesností snad jen centimetr od postav. Všichni nastoupili. Wooder s hlavní postavou, jak si ji prozatím pracovně nazval, do zadního vozidla. Ostatní, které pracovně nazval ochrankou, do předního. Přes zamlžená skla vozu a velké kapky deště neviděl téměř nic, jen mihotavé stíny domů a postav.
"Všechno, co si tady řekneme, zůstane naším tajemstvím. To Vám slibuji." promluvil hlavní, "Myslím tajemství ohledně vaší postavy, Woodere. Naše tajemství je už dávno vyzrazeno."
"Přišel jsem jen proto, abych se dověděl odkud znáte Aštara!" hlesl Wooder a znovu se zadíval z okna ve snaze přijít na směr cesty.
